29.7.2014

Zaměstnavatelé nejsou spokojeni s kvalitou a připraveností absolventů škol vstupujících na trh práce. Od vzdělávacích institucí očekávají hlubší specializaci a oborovou profilaci absolventů. Tu školy nenabízejí. Pomoci by mohla užší vzájemná spolupráce i finanční podpora neformálního vzdělávání od zaměstnavatelů.

Firmy nejsou spokojeny s kvalitou a připraveností absolventů škol vstupujících na trh práce. Situace je z jejich pohledu nepříznivá především v rámci sekundárního sektoru, kde je zároveň celkový nedostatek pracovních sil. Tradičně nejproblematičtější je situace v oboru strojírenství, stavebnictví a elektrotechniky.

 Vina zhoršujících se podmínek v těchto oblastech ovšem nepadá pouze na bedra formálních vzdělávacích institucí. Zaměstnavatelé v zásadě očekávají, že školy absolventy připraví pro konkrétní pracovní pozice, které na trhu práce nabízejí. To by ovšem v rámci školní přípravy vyžadovalo vysokou míru specializace v rámci oborové profilace, která by ve výsledku vedla ke snížení možností absolventů uplatnit se na pracovním trhu.

 Základním předpokladem školní přípravy totiž je, že širší profilace umožní absolventům škol větší flexibilitu v reakci na měnící se požadavky zaměstnavatelů a jejich šance na úspěšné prosazení se tak zvýší. Rozvíjení znalostí a dovedností získaných v rámci formálního vzdělávání by tedy mělo probíhat v dalších etapách pracovní kariéry. Právě tyto etapy v rámci neformálního vzdělávání by zaměstnavatelé měli podporovat, případně i financovat.

Angažovanost firem na školách

 Kromě podpory dalšího vzdělávání ze strany zaměstnavatelů by bylo vhodné rozvinout spolupráci a komunikaci zaměstnavatelů se školami. Jestliže mají zaměstnavatelé pocit, že se kvalita absolventů škol neustále snižuje, bylo by ideálním řešením podílet se na jejich přípravě různými formami spolupráce, účastí na odborném výcviku počínaje a výměnou zkušeností zaměstnavatelů i lektorů konče.

 Z výsledků šetření uskutečněného v rámci projektu VIP Kariéra II je však dobře patrné, že míra spolupráce zaměstnavatelů se školami není vysoká. Ze šetření v roce 2013 vyplynulo, že se školami nespolupracuje žádným způsobem třetina z 2068 dotázaných zaměstnavatelů.

 Nejčastější formou spolupráce je účast zaměstnavatelů na odborném výcviku žáků a studentů a praxe ve firmách. Zaměstnavatelé dále spolupracují se školami formou participace pracovníků na výuce a přednáškami zaměstnavatelů ve školách či nabízením pracovních míst absolventům škol.

 

Jestliže se ovšem podíváme na časové srovnání výsledků s identickým šetřením, které proběhlo v letech 2004-2007, všimneme si, že v konkrétní spolupráci se školami dochází k útlumu. K poklesu došlo u všech nejčastěji zmiňovaných forem spolupráce zaměstnavatelů se školami.

Nespokojenost zaměstnavatelů sílí, vzdělání nerozhoduje

Pokles ve spokojenosti s kvalitou absolventů a obecně mladé pracovní síly na trhu práce je patrný u všech sledovaných stupňů dosaženého vzdělání. Z hlediska sledovaných kompetencí jsou podle názoru více než poloviny dotázaných zaměstnavatelů nedostatečně připraveni především absolventi učebních oborů - největší nedostatky se projevily v souvislosti s pěstováním vztahu k získání nových vědomostí a dovedností.

 Pokles v připravenosti je patrný i u absolventů s maturitním vzděláním. U této skupiny absolventů vidí zaměstnavatelé mezery především v rozvíjení vlastní odpovědnosti, komunikačních dovednostech, schopnosti řešit problém a v rozhodování. Shodlo se na tom přibližně 60 procent dotázaných zaměstnavatelů.

 O něco příznivější je situace v případě absolventů vysokých škol. Zaměstnavatelé jsou s jejich připraveností nejspokojenější a z hlediska časového srovnání si vysokoškoláci pohoršili jen nepatrně. Zaměstnavatelé ovšem vidí u absolventů vysokých škol nedostatky v rozvíjení vlastní odpovědnosti, schopnosti samostatně se rozhodovat, řešit problém a vést.

Cesta k harmonizaci požadavků

Harmonizace požadavků zaměstnavatelů na čerstvé absolventy škol by se proto mohla uskutečnit prostřednictvím užší spolupráce zaměstnavatelů a škol, zejména v případě oborů s odborným výcvikem. Již teď se realizuje například národní projekt Pospolu. Jeho cílem je podpořit spolupráci středních odborných škol se zaměstnavateli.

Dalším důležitým krokem je vnímat vzdělávací dráhu jednotlivce z perspektivy celoživotního vzdělávání. Získávání specifických dovedností spojených s výkonem práce v konkrétní pozici by mělo probíhat v rámci dalšího vzdělávání, na jehož podpoře a naplnění by se měli podílet právě zaměstnavatelé. O zavádění těchto principů se snaží například v národních projektech NSK2 a UNIV3.

Zdroj: iHNed.cz, 24.7.2014, Kudrnová Veronika