15.6.2015

Ve světelské akademii se uskutečnil kvalifikační profesní kurz. Vzešla z něj osmička nových „huťáků“

Světlá nad Sázavou – Pracovní oblečení, vlasy sčesané dozadu, černé brýle a vážný výraz ve tváři. Tak vypadají postavy, které se pohybují před rozžhavenou sklářskou pecí v Akademii Světlá nad Sázavou. Sedm mužů a jedna žena zrovna předvádějí před komisí, že se jim podařilo zvládnout základy profesní kvalifikace Sklář pro duté sklo, v odborném slangu zvaný huťák.

            Vznik původní sklářské školy byl úzce spojen s výstavbou nového sklářského závodu ve Světlé nad Sázavou na konci 60. let 20. století. „Projekt tehdejšího učiliště byl na svou dobu velkolepý,“ tak informují o historii školy její webové stránky. Ke sklářským učebním oborům postupně přibývaly i obory maturitní a od roku 1996 získala škola i status Vyšší odborné školy. Od roku 2000 je sklářská škola sloučena se světelským gymnáziem a lipnickým kamenickým učilištěm. Dneska má škola, celým názvem Akademie – VOŠ, Gymnázium a SOŠ uměleckoprůmyslová, vlastní brusičské dílny, malou sklářskou huť, dílny pro výuku malby na sklo, rytí skla a výroby keramiky.

 

Lidé někdy zatajují své kompetence

Součástí pilotního ověřování je i vstupní diagnostika profesních kompetencí účastníků. Je prováděna v úvodu programu a na jejím základě může být kurz pro každého účastníka uzpůsoben tak, aby se – jednoduše řečeno – nemusel znovu učit to, co už umí. Každý účastník však má právo případné zkrácení odmítnout. Stává se to zejména v případech, kdy si není zcela jistý svými kompetencemi nebo má pocit, že jeho znalosti a dovednosti zastaraly a od kurzu očekává jejich aktualizaci. Vstupní diagnostika vytváří předpoklady pro individualizaci vzdělávání dospělých. „Za celou dobu realizace projektu jsme se nesetkali s tím, že by účastníkovi byla uznána nějaká kompetence a následně by se u zkoušky ukázalo, že jí nedisponuje. Spíše to bylo naopak. Účastníci své kompetence „zatajovali“, protože se obávali toho, že se nebudou moci účastnit vzdělávání, konstatuje Helena Marinková, obsahová manažerka projektu UNIV 3. Následná zkouška má nejenom zjistit, zda absolventi kurzu zvládli své řemeslo, ale také, zda lze lidi zkoušet podle standardů Národní soustavy kvalifikací vytvořených pro tento obor. Tomu všemu se tady říká pilotní ověřování.

            Světelská akademie se už před lety zapojila do projektu UNIV 2 Kraje a od roku 2012 i navazujícího projektu UNIV 3, během něhož nabídla dospělým kurzy vedoucí k takovým kvalifikacím, jako například Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky, Malíř skla, Dekoratér keramiky, Poradce pro pozůstalé, Umělecký truhlář, Brusič skla či v úvodu zmíněný Sklář pro duté sklo (huťák). Jejich absolventy potom vyzkoušela podobně jako skláře. Aby to všechno mohli zdejší pedagogové zvládnout, absolvovali v rámci projektu vzdělávací semináře.

            Na dva programy – Malíř skla a Dekoratér keramiky – škola získala autorizaci, může tedy nejen pořádat kurzy, ale také zkoušet zájemce o profesní kvalifikaci i mimo projekt a dávat jim celostátně uznávané certifikáty NSK. Autorizaci si chce škola udělat i na kvalifikaci Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky – je po ní poptávka a navíc kurz baví jak lektory, tak účastníky.

            „Při výuce si účastníci navzájem dělali figuranty, kteří představovali malé děti, ti ostatní museli ukázat, jak by se o ně dokázali postarat,“ doplňuje zkušenosti metodička vzdělávání dospělých na zdejší škole Lenka Pinkasová.

            Při zkoušce má každý z účastníků za úkol vyrobit pět váziček a pět misek. A jen úplně první výrobek je nanečisto, ten mohou zkazit.

 

Co účastník, to příběh

„Nejdůležitější je, aby byly kusy stejné a neměly moc bublin, to by pak šly hůř brousit. Sklo se tedy musí správně nabrat a udělat všechno tak akorát, jak říkáme,“ upřesňuje jeden z hodnotitelů Tomáš Pospíšil.

            Při zkoušce se účastníci střídají v různých činnostech, od pomocných, až po odborné.

            „Mám větší trému, než když jsem skládala maturitu,“ říká jediná žena mezi osmi zkoušenými Marie Milichovská. Nakonec si ale všichni oddechli – při zkoušce obstáli a její úroveň odpovídala standardům NSK.

            Do kurzu se lidé přihlásili z různých důvodů. Někdo ze zájmu, jiný počítá s tím, že práci se sklem uplatní v praxi. Na všech je ale už na první pohled vidět, jak jsou pro sklářské řemeslo zapálení.

            Celkem se do projektu zapojilo 19 škol, jak krajských, tak ostatních zřizovatelů. Na rozdíl od UNIV2 byly zapojeny i čtyři komerční vzdělávací instituce. V kraji bylo po dobu projektu vytvořeno 51 vzdělávacích programů a zrealizováno 50 pilotních ověření. „Kraj má zájem na tom, aby školy dlouhodobě nabízely vzdělávání pro dospělé, a to zejména pro potřeby firem,“ říká koordinátorka projektu UNIV 3 pro kraj Vysočina Iveta Nemjová.

 

Ze šuplíku

Ředitel akademie Jindřich Vodička považuje vzdělávání dospělých za povinnost školy.

            „Projekty UNIV nám pomohly, abychom postavili tým lidí, kteří umí koncipovat vzdělávací programy i dělat lektory. Díky těmto kurzům vzrostly příjmy školy a mohli jsme zapojené učitele lépe odměnit.“ Po skončení projektu podle něho nebude zájem o kurzy, které jsou drahé, jako je „huťák“, ale spíš o levnější programy, jako je třeba Chůva. „Přesto je dobře, že jsme si huťáka vyzkoušeli, protože už zanedlouho mohou firmy pocítit nedostatek vyškolených pracovníků a kurz si u nás zaplatí. A v tom případě ho jednoduše vytáhneme ze šuplíku,“ říká ředitel. Kromě toho by podle něho bylo dobré, kdyby vznikl také projekt, který by podporoval vznik kratších kurzů, specializovaných na jednu potřebnou činnost, jako je třeba baňkař. „Mohli bychom vyškolit člověka přímo na určitou pozici, a naučil by se svou práci pořádně,“ dodává Vodička.

 

Zdroj: Příbramský deník, 15.6.2015, Marie Fiřtíková