7.9.2015

Jmenuji se Kateřina a dnes jsem servírka, recepční a cukrářka s maturitou. Když jsem byla menší a mladší, nikdy by mě nenapadlo, že se mojí vášní stane právě pečení a výroba cukrovinek. Sama jsem dorty a zákusky nikdy moc nejedla a nemusela. S vařením samotným jsem začala až pozdě, a to někdy kolem dvaceti let, protože jsem se s tehdejším přítelem přestěhovala do Prahy kvůli studiu a málo peněz a hlad mě naučily vařit.

Světe div se, mé jídlo bylo jedlé, a dokonce prý dobré. Ale upéct někdy něco sladkého? To se mi nechtělo ani trochu.. Teď za mnou bývalý přítel chodí a ptá se, jak je to možné a proč jsem se v tomto směru neprojevila dříve, aby mohl ochutnávat. Sama nevím, za mé vrcholné dílo jsem v té době považovala perník z krabice.
Všechno to začalo nudou a touhou zkusit něco nového. Při jednom z mých brouzdání po internetu jsem narazila na přihlášku do pořadu Prostřeno. Řekla jsem si, proč to nezkusit. Přihlášku jsem vyplnila, odeslala a čekala. Po nějaké době, kdy se nic nedělo a já téměř zapomněla, že jsem nějakou přihlášku odeslala, mi přišla sms, že pokud mám stále zájem, za týden a kousek je natáčení. 
Za týden a kousek! Nemusím asi říkat, že mě skoro trefilo a prožila jsem bezesnou noc. Po poradě s přítelem a rodinou jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Přišel týden ruchu, stresu, nervů, úklidu, pláče, uklidňování, přemýšlení, sestavování menu a vaření. 
Celé menu jsem sestavila celkem rychle, soustředila jsem se na to, co umím a ostatním ode mě chutná. Kámen úrazu ale pro mě byl dezert. Co budu dělat za dezert, když neumím péct? 
Tehdy přišla má kamarádka, která výborně pekla, a půjčila mi svoji knížku francouzských dezertů a minidezertů. Všechno to vypadalo krásně, ale nedokázala jsem si představit, že bych to zvládla vytvořit.  
Nakonec jsem si vybrala něco jednoduššího. Zvolila jsem tradiční anglický dezert Crumble. Bylo to jednoduché, rychlé a moc dobré. Dvě noci před mým natáčecím dnem mi ale volal přítel z nemocnice v Rakousku, že měl úraz na snowboardu a že možná přijde o oko a bude muset na operaci. Tak jsem se sebrala, jela za ním a svou účast v soutěži zrušila. 
Bylo mi to strašně líto, měla jsem vše přichystané, nakoupené a uklizené. Dodnes, když vidím v knihkupectví knížku Prostřeno, tak si říkám, tady jsem měla být já! 

Pečení na rauty 
Asi měsíc po přítelově úrazu se konala tradiční výstava orchidejí, kterou připravuje jeho rodina. My jsme tam s přítelem dělali raut. V tu chvíli mě napadlo, že bych mohla zkusit něco upéct, když už mám tu knížku s úžasnými dezerty. Tak se také stalo. Mé čokoládové lanýže, citrónové minikoblížky a citrónový koláč měly velký úspěch a vše se snědlo. A tak to všechno začalo.
Z mého pečení na rauty se stala tradice. Pekla jsem na rauty pro různé výstavy a konference Jihočeské univerzity. Postupem času jsem začala koketovat i s dorty a pekla pro přítele, svou rodinu a kamarády. Nikdy jsem ale netíhla ke klasickým dortům, nemám ráda suchý korpus a těžký máslový krém. 
A tak také začalo vypadat mé pečení. Soustředila jsem se na chuť, modernější formu, hledala jsem inspiraci v kuchařkách, časopisech a na internetu. Pořád jsem vymýšlela něco nového. Můj facebook se začal hemžit fotkami mých výtvorů, přátelé si začali všímat a chválit mě. 
Pak přišla první nabídka, abych zkusila dodávat zákusky do jedné kavárny. Mé dobrůtky se chytly a já si vytvořila stránku na facebooku. Je to zvláštní, ale nad názvem stránky jsem skoro nepřemýšlela. Nějak to ze mě vyplynulo a já se s názvem sžila. Vystihuje mě, zkrátka Kačenčiny dobrůtky. 
Během dvou prvních dnů má stránka nasbírala přes dvě stě "lajků". Od té doby mě i neznámí lidé zdravili "Ahoj Kačenko!" Ano, stala jsem se téměř celebritou. V té době se to rozjelo, začali mi volat neznámí lidé a objednávali dorty a zákusky. A já? Já byla v sedmém nebi, ale samozřejmě jsem věděla, že mě čeká ještě spousta práce. 
Měla jsem plnou hlavu plánů, nápadů a jednoho velkého snu. V lednu tohoto roku za mnou přišla kamarádka pracující pro jednu modelingovou agenturu, která pořádá svatební veletrh. V tu chvíli se mé obzory rozšířily, já se rozhodla veletrhu zúčastnit a ukázat lidem, jak jinak může vypadat svatba.

Zvraty života 
Ani moje chvilková pohádka ale netrvala věčně. Přišel rozchod s přítelem, ztráta domova, zaměstnání a nejbližších přátel. Vrátila jsem se po pěti letech zpět k rodičům a psychicky se sesypala. Nedokázala jsem si představit, že půjdu na nějaký veletrh, že budu ještě péct a vůbec nějak fungovat. 
Po dlouhém sebepřemlouvání jsem došla k tomu, že se nezničím. V tu dobu jsem mohla ještě využívat prostory na hotelu bývalého přítele a veletrhu jsem se zúčastnila. Nechala jsem si udělat logo, vizitky a svatební dárkové poukazy. Veletrh mi vynesl pět svateb, což považuji za osobní úspěch. V tu dobu to bylo to jediné, co mě drželo na nohou a stalo se to mým jediným životním smyslem. 
Bohužel pro mě ale přišel další zvrat. Po neshodách s expřítelem jsem musela opustit prostory na hotelu a všechny věci i svoji tvorbu přesunout domu. Takže jsem ztratila i tu poslední kapku, která mě držela nad vodou.
Někdy v tomto období přišla další nabídka od maminky mé kamarádky, která učí na střední obchodní škole. Nabídka zúčastnit se kurzu na výrobu marcipánu a potahovacích hmot. Bez váhání jsem to přijala. Ačkoliv sama potahuji dorty zřídkakdy, na svatby se mi to bude určitě hodit a zajímají mě všechny techniky ohledně pečení. 
Na tomto kurzu jsem se naučila potahovat dorty, dělat si vlastní marcipán pravý i nepravý, dělat různé figurky a dorty zdobit. Kurz mi pomohl. Konečně jsem viděla, jak vypadá profesionální kuchyň a v neposlední řadě mě přivedl na jiné myšlenky. 
Momentálně mám hodně času, takže docházet na výuku několikrát týdně mi určitě nevadilo. Měli jsme výbornou lektorku, která mě naučila plno nových věcí a triků, které jsem neznala a teď je běžně používám. Jediné, z čeho jsem měla strach, byly závěrečné zkoušky. Ale mé okolí mě podporovalo a já kurz bez problémů absolvovala a jsem ráda, že mám konečně nějaký certifikát. Pokud bude ještě nějaký takový kurz, s radostí se ho zúčastním.

Postavím se na nohy
Po přesunu výroby domů jsem bohužel musela pečení značně omezit, ale doufám, že to nebude mít dlouhého trvání, já se opět postavím na nohy a splním si svůj velký sen. Tím snem je mít svoji vlastní malou cukrárnu, kde budou mé domácí dorty, koláče, zákusky, cupcakes a domácí horká čokoláda. 
Mám ráda tradiční, ale zároveň pro Českou republiku moderní pečení, a tak chci, aby vypadala i moje cukrárna. Vím, že je těžké se v Českých Budějovicích uchytit, ale věřím, že se mi to povede, protože už i teď mám celkem dost příznivců a ukazuji jim, jak jinak může vypadat pečení a že mlsání nemusí být vždy jen hřích, ale hlavně požitek. 
Nyní je mi 25 let a doufám, že brzy o Kačenčiných dobrůtkách uslyšíte, jelikož díky kurzu Výroba marcipánu jsem získala daleko větší pocit konkurenceschopnosti na trhu práce.
Kurz splnil veškerá má očekávání – např. jsem se naučila spoustu vychytávek ve zdobení marcipánem, barvení a výrobu marcipánu. Díky kurzu jsem si rozšířila profesní kvalifikaci a náplň mé práce se rozšířila díky nabytým znalostem, které jsem v kurzu získala. Určitě znalosti a dovednosti z kurzu uplatním nejen v profesním, ale i soukromém životě.
Spolupráce s průvodcem byla vynikající, podal mi veškeré informace potřebné k absolvování kurzu. S lektorem bylo vše v pořádku, motivoval i informoval, věnoval se mi individuálně.
Časově náročné to až tak nebylo, dalo se to stihnout. Zaměstnavatel mě podporoval a uvolňoval mne ze zaměstnání, event. přistoupil na výměnu směny s kolegyní. Všichni mí nejbližší mne v účasti na kurzu velmi podporovali. Kurz bych určitě doporučila svému známému.

Zdroj: UNIV3