25.6.2015

Paní Irena pochází z Jihomoravského kraje. Narodila se v Boskovicích na Blanensku v roce 1977. V Boskovicích žije paní Irena dodnes. Prožila veselé dětství s milujícími rodiči a spoustou kamarádů. Její dětství provázel hlavně sport a toulky přírodou. Láska k přírodě, přírodním materiálům a zejména dřevu ji provázela celý život. Tento fakt si ale plně uvědomila až později. Když přišlo v osmé třídě rozhodování o budoucnosti, vůbec netušila, co by chtěla dělat. Bylo jí třináct let. Protože pochází z krejčovské rodiny, bylo prakticky rozhodnuto za ni.

Přihlásila se na SOU oděvní v Boskovicích. Po získání výučního listu pokračovala ve studiu na nástavbovém oboru a o dva roky později se již mohla pyšnit maturitním vysvědčením. Školu úspěšně zvládla, ale věděla, že touhle prací se určitě dlouho živit nebude. Po škole prošla několik zaměstnání, ale žádné ji nenaplňovalo. Postupně pracovala jako skladnice a zásobovačka. Zvládla zpracovávání plastů na finální výrobky. Nejvíce paní Irenu oslovila práce v reklamě, kde se naučila vše od nákupu, přes výrobu až po kontrolu a expedici. Také navrhovala reklamní grafiku. Její zručnost jí motivovala k tomu, aby se pořád učila něco nového. Když jí bylo nabídnuto řezbářské sympozium, neváhala a přihlásila se. To byla první ruční práce se dřevem a objevování možností, které tento jedinečný přírodní materiál nabízí. Paní Irenu práce se dřevem uchvátila. Možnosti tvarování a opracování dřeva, vdechnutí nového života již mrtvému materiálu bylo fascinující.
Několik let po studiu se paní Irena vdala a zanedlouho čekala rodinu. Na mateřské dovolené přemýšlela, co bude v životě dělat dál. Chtěla objevovat nové věci 
a věnovat se něčemu, co by mohla zvládnout i při mateřské. Přemýšlela o kurzu truhlářství, ale věděla, že takový kurz je finančně velmi náročný. Jako samoplátce by si kurz nemohla dovolit, ale přesto hledala ve volných chvílích na internetu nějakou možnost vzdělávání, kterou by stíhala s rodinou. Navíc si Irena nemohla dovolit ani dlouhé dojíždění, protože se starala o malé dítě. Shodou šťastných náhod objevila na stránkách Masarykovy střední školy v Letovicích inzerát “Rekvalifikační kurz Truhlář zdarma". 
Po rozkliknuti nabídky se dozvěděla, že se jedná o rekvalifikační program Stavební truhlář, který má 250 hodin výuky a je hrazen z prostředků projektu UNIV 3. Po jeho absolvování a složení závěrečné zkoušky lze získat osvědčení o dané profesní kvalifikaci. Kurz měl začít za dva měsíce. Nabídka byla bezesporu lákavá. Letovická střední škola je vzdálená od Boskovic asi 15 kilometrů, mohla by si dovolit dojíždět na výuku z domu. Věděla, že Masarykova střední škola má dlouholetou tradici ve výuce dřevooborů a mladá žena si rychle vyhodnotila všechna fakta jako záruku zkušených kvalifikovaných lektorů a dobře připraveného programu. 
Přála si pracovat se dřevem a nabyla přesvědčení, že pod vedením lektora získá potřebné kompetence mnohem efektivněji než samostudiem. Bylo jasné, že absolvovat kurz bude náročné především z časového důvodu, ale i přesto se rozhodla svůj volný čas obětovat. A tak se s vidinou rozšíření kvalifikace přihlásila na tříměsíční kurz. Do Letovic přijela s nadšením. Seznámila se s projektovým týmem, průvodkyně ji seznámila s průběhem výuky, požadavky, lektory a také s ostatními rekvalifikanty. V kurzu se sešli lidé rozmanitých profesí. Mezi „spolužáky“ měla paní Irena archeologa, keramičku, policistu i ekonomického poradce. Byla mile překvapená, že se do kurzu přihlásila ještě jedna paní, která je navíc v jejím věku a také dojíždí z Boskovic. Projektový tým byl vstřícný a ochotný pomoci účastníkům s případnými komplikacemi. A komplikace se skutečně dostavily. Paní Irena se již delší dobu neučila, ale to nebyl největší problém. Kurz byl časově velmi náročný. Výuka byla naplánována od pondělí do pátku každý všední den. Každé odpoledne zajistit hlídání pro dítě, cesta do školy, zpět, učit se... Nebylo to jednoduché. Podporu našla také 
ve své kolegyni z kurzu, s kterou se rychle spřátelily a domluvily se na společném dojíždění. Dámy měly podobné zájmy, obě vkládaly do svých výrobků kreativní nápady. Vyrobily krásné podnosy, stojánky na tužky, šachovnice. Později zvládaly také výrobu okna, palubek pro obložení, pokládaly laminátovou podlahu. Podle jejích vlastních slov se naučila spoustu nových věcí, které jistě uplatní minimálně při zařizování vlastního bydlení v budoucnu. Proto čas strávený v kurzu jistě nebude ztracený. Paní Irena toužila po vlastní kuchyni, která bude vyrobena podle jejího návrhu a bude „ušita“ přesně pro ni. Nyní již věřila, že si kuchyňskou linku skutečně sama dokáže navrhnout - a co víc - také vyrobit.
Začátkem prosince, kdy se většina mladých žen těší na blížící se Vánoce, připravuje cukroví, shání dárky a vyrábí dekorace, čekal na letovické rekvalifikanty nejnáročnější týden, který končil závěrečnou zkouškou. Na rodinu, kamarády a vlastní zájmy zbylo ještě méně času. Paní Irena naštěstí měla plnou podporu svého okolí, které jí umožnilo věnovat se přípravě na zkoušku.
Zkoušku, která trvala 8 hodin, úspěšně zvládla. V teorii uspěla ve všech úkolech zadání a v praktické části odvedla čistou řemeslnou práci. Bez problémů obsluhovala i seřizovala dřevoobráběcí stroje, zasklívala a osazovala okno, montovala obložení i podlahu. V závěru zkoušky získala Irena certifikát a zároveň uznání a respekt zkušených truhlářských mistrů. Přiznali se, že na začátku kurzu měli strach, jak může tak křehká žena zvládnout spíše mužské řemeslo, ale po pár hodinách výuky v dílnách změnili názor. Irena je sice drobné postavy, ale umí technicky myslet, je zručná, kreativní a nebojí se práce.


Půl roku od rekvalifikačního kurzu Irena plánuje další dítě, takže se jí mateřská dovolená prodlouží, práci zatím nehledá. Po mateřské se bude snažit zaměstnat ve firmě, která zpracovává dřevo, protože tato práce ji naplňuje a práce se dřevem jí uklidňuje. Navrhla si kuchyň a částečně ji také sama vyrábí. Krůček po krůčku se jí plní sen. S kolegyní z kurzu se pořád stýkají a jsou kamarádky. Společně chtějí absolvovat ještě další kurz, který by byl podobně zaměřený.
Díky kurzu nabyla Irena větší sebevědomí a dokázala sobě i svému okolí, že člověk musí jít za svým cílem, i když je cesta mnohdy nelehká. Člověk totiž roste překonáním každé další překážky.

Zdroj: NÚV, UNIV3