3.2.2014

Rekvalifikační kurzy směřující k získání profesní kvalifikace podle Národní soustavy kvalifikací pomáhají zpružnit pracovní trh. Nabízejí možnosti nového uplatnění jak těm, kdo mají potíže s hledáním práce, tak těm, kdo chtějí z různých důvodů změnit svůj obor. Na zkouškách se tak mohou potkat dlouhodobě nezaměstnaní s mladými podnikateli, kteří chtějí rozšířit své podnikání o nový rozměr.

Mladý svalnatý muž si připravuje mop a chystá se vytřít podlahu. Pozoruje ho zkoušející, která kontroluje, zdali při úkonu postupuje správně. „A nespletl jste si něco?“, zeptá se po chvíli. Mladík se na okamžik zastaví. „No jo,“ vyhrkne a sáhne po jiném mopu. Zatímco se postupně pouští do uklízení, z vedlejší kanceláře vychází postarší pán, vlhkou podlahu párkrát přejede pohledem a neodpustí si poznámku, že tu bude zase „nejčistší chodba široko daleko“.

     

Odborné zkoušky se tu konají skoro každý měsíc, takže už je zvyklý,“ komentuje jeho slova Irena Bartoňová Pálková o pár chvil později ve své kanceláři. Její firma IPmanagering pořádá rekvalifikační kurzy Úklidový pracovník administrativních ploch, v jejichž závěru se konají profesní zkoušky v rámci Národní soustavy kvalifikací (NSK). Každý měsíc tak jejími kurzy projde několik lidí, kteří chtějí z různých důvodů změnit kvalifikaci, od dlouhodobě nezaměstnaných přes ty, kteří by se prostě jen rádi věnovali jinému oboru. Certifikát, který po absolvování získají, má pro zaměstnavatele stejnou váhu jako výuční list.

I úklid může být věda

Neplatí však, že by rekvalifikační kurzy vyhledávali jen lidé, kteří nemohou dlouhodobě najít práci nebo kteří chtějí změnit obor. Není výjimkou, když se do kurzu hlásí lidé, kteří třeba už úspěšně podnikají nebo pracují jako živnostníci, ale rádi by svůj byznys rozšířili o další obor. Dnes odborná zkouška čeká hned několik absolventů intenzivního kurzu, který společně navštěvovali dva týdny. Zkouška se skládá z písemného testu, ústní a praktické zkoušky. A ač jde o rekvalifikační kurz na „pouhý“ úklid administrativních ploch, zájemce, který počítá s tím, že mu u zkoušky vystačí znalosti úklidu z domova, by ve finále velmi pravděpodobně pohořel. „Absolventi kurzu musí znát různé typy povrchů, na které jsou potřeba různé chemické prostředky. Umí pak pracovat s různými typy strojů a zaměstnavatel je nemusí zaučovat,“ vysvětluje náplň kurzu Hana Kotvaldová, která účastníky vyučuje.

Odmítám, aby mě manžel živil

Podle Hany Kotvaldové převažují mezi zájemci o kurz, kteří mají problém s hledáním práce, dva typy lidí. Jednak mladí lidé, kterým se po škole obtížně hledá práce, a potom lidé nejčastěji ve věku mezi 40–50 lety, tedy část populace nejvíce ohrožená nezaměstnaností.

Nezaměstnanost přivedla do kurzu i paní Květu, pro kterou začal být problém najít práci v momentě, kdy se musela výrazněji věnovat rodině. „Do kurzu jsem se přihlásila proto, že jsem už tři čtvrtě roku evidovaná na úřadu práce a odmítám, aby mě živil manžel,“ přiznává hned na úvod. „Rozeslala jsem mnoho životopisů. Pokud vůbec přišla nějaká odpověď, tak byla zamítavá.“ Paní Květa přitom vystudovala střední ekonomickou školu a v minulosti v oboru úspěšně pracovala – jako sekretářka, referentka či fakturantka. Když se ale po dlouhé mateřské dovolené vrátila do práce, zjistila, že s výchovou dvou dětí se intenzivní práce v kanceláři dá skloubit jen těžko. „Dnes firmy chtějí zaměstnance, kteří jsou svobodní, bezdětní a pokud možno, aby byli v práci od rána do večera. Školky ale končí nejpozději v pět hodin a ani s dítětem, které už chodí do školy, prostě nemůžete dělat domácí úkoly v sedm hodin večer,“ vysvětluje. Práce v úklidu tak paní Květu zlákala i proto, že má podstatně pružnější pracovní dobu a umožnila by jí více se věnovat rodině. Narazila však na to, že i v oblasti úklidu zaměstnavatelé požadovali certifikát či doklad o zaškolení v oboru, případně praxi a kontakt na předchozí klienty. Rekvalifikační kurz tak pro ni byl dobrou možností, jak získat praxi i osvědčení, že úklidu skutečně rozumí.

Abychom mohli dobře podnikat

V části praktické zkoušky, kde účastníci kurzu postupují ve dvojici, spolu s Květou uklízel dvacetiletý Martin. Oproti paní Květě ho do kurzu přivedly zcela odlišné motivy. Martin pochází z Krkonoš, má rok po střední škole a hned po maturitě začal pracovat v oblasti cestovního ruchu. Jejich rodinná firma v rodném Podkrkonoší ubytovává hosty po penzionech a provozuje půjčovny lyží či lyžařské školy. Když se ukázalo, že by rodinné podnikání šlo vhodně rozšířit i o úklidové služby, rozhodl se Martin se svým otcem nejprve získat pro profesi potřebné odborné znalosti.

Abychom podnikali dobře, musíme tomu rozumět. Na kurzu mě proto zajímala především odborná kvalifikace,“ vysvětluje na úvod. „Ale když nějaká firma vypíše konkurz pro úklidové služby, je pro nás určitě lepší, když budeme mít státní zkoušku jako potvrzení kvalifikace,“ dodává vzápětí. Sám zároveň coby budoucí podnikatel potvrzuje, že by jako zaměstnance upřednostnil někoho, kdo má podobný kurz za sebou. „V průběhu výuky se totiž ukázalo, že to, co se dělá v praxi, by se tak ve skutečnosti dělat nemělo.“ Čištění specifických materiálů je totiž náročnější co do používání čisticích prostředků a tam, kde jeden je ideální, druhý může povrch nenávratně poškodit. Pokud tedy chce úklidová firma odvádět dobrou práci, neobejde se bez pořádného proškolení zaměstnanců. Nové cesty vedoucí k získání profesních kvalifikací tak vytvářejí pružnější trh, který může pomoci nejen nezaměstnaným, kteří hledají práci, ale i jejich potenciálním zaměstnavatelům.

Stáhnout článek v PDF