19.9.2013

Tomáš Vítek z Brna vystudoval vysokou školu ekonomického zaměření. Odmala ho ale bavilo vaření, ke kterému tíhl stále víc. Nakonec se rozhodl jít za svým snem. V Brně složil kvalifikační zkoušku z gastronomie a nyní patří mezi ty šťastné lidi, kteří mohou prohlásit, že se jejich záliba stala i jejich profesí.

Tomáš úspěšně vystudoval nejprve strojní průmyslovou školu a poté vysokou školu ekonomického zaměření, načež nastoupil do zaměstnání ve vystudovaném oboru. Na různých pozicích vydržel pracovat přes čtyři roky, uspokojení v této oblasti ale nenacházel, natož aby mohl říci, že dělá, co ho skutečně baví. Ve volných chvílích doma vařil a přitom pomalu zjišťoval, že mu příprava jídel jenom doma nestačí. Postupně v něm uzrávalo rozhodnutí věnovat se gastronomii na sto procent. „Vařit doma už mi nestačilo, tloukl jsem se do hlavy, že jsem nešel na kuchaře. Proto jsem si našel na internetu kurzy Příprava hotových jídel, které vede paní Ochmannová, a přihlásil jsem se do nich. Zásadní pro mě byla praxe, kterou jsem plnil v brněnské restauraci Bohéma. Tam jsem po skončení kurzů také zůstal na hlavní pracovní poměr,vypráví nadaný kuchař.

 

S vysněnou prací nabral druhý dech

 Tomáš se před absolvováním kurzu vařením zabýval poměrně dlouhou dobu – studoval a testoval recepty, zkoušel nové postupy. Ve volném čase po práci chodil i do místní rybárny, kde se učil, jak pracovat v kuchyni s rybami. Mnohé z kuchařského „řemesla“ se naučil i doma. Přesto podle svých slov všechny znalosti a dovednosti, které nyní potřebuje v práci, nabyl především během kurzu a prostřednictvím absolvovaných praxí. „Na kurzu jsem se naučil všechnu techniku přípravy, kterou teď používám. Snažil jsem se přiučit se co nejvíce, aby mi pak v provozu nemuseli všechno vysvětlovat a já byl pro kuchyň něco platný. Kurz jsem si musel zaplatit sám, protože podle pracovního úřadu jsem na jeho proplacení příliš kvalifikovaný,“ směje se a zároveň dodává: „Nelituji ale jediné koruny, dostal jsem se k vysněné práci.“

 

Zpočátku hodně lidí z Tomášova okolí nad jeho rozhodnutím kroutilo hlavou, on sám však na mínění ostatních nedbal. „Bylo mi jedno, že se mému rozhodnutí někteří diví, já jsem šel za tím, co mě baví. Mé nejbližší okolí vědělo, že vařit umím a chci se mu věnovat, takže u nich jsem podporu měl,“ říká nadšený kuchař, kterému nevadí trávit v kuchyni až čtrnáct hodin denně. „Ekonomika mě jednoduše nebavila, s rozhodnutím přihlásit se do kurzů a splnit kvalifikační zkoušku jsem nabral druhý dech,“ dodává.

 

Nejdříve se zkoušky bál, ale díky přípravě ji hravě zvládl

Ačkoliv měl Tomáš bohaté zkušenosti se zkouškami a testy z vysoké školy, zpočátku se závěrečné kvalifikační zkoušky obával. Zejména proto, že nevěděl, co ho čeká. Zkoušku zpětně nehodnotí jako vyloženě snadnou, pokud se ale člověk zodpovědně připraví, neměl by s ní nikdo mít výrazný problém. „Pokud na kurzech dává člověk pozor, zkoušku zvládne. Vyučující hodnotím vyloženě kladně, podporovali nás a všechno nám názorně vysvětlili. Celkově kurzu nemám v zásadě co vytknout, všechno potřebné jsem se tam zkrátka naučil.“

Tomáš v současné době tráví maximum svého času v kuchyni  jedné z nejlepších brněnských restaurací a je spokojený. „Jsem moc rád, že jsem hned po praxi mohl v Bohémě zůstat. Je tam špičkově vybavená kuchyň, mám tam volnou ruku a mohu se tak realizovat i při vymýšlení nových jídel,“ pochvaluje si Tomáš a se smíchem dodává: „Vaříme opravdu dobře, smažák u nás nenajdete.“

zdroj: TZ NSK2, 27.8.2013

____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Vyšlo v médiích:

Inženýr si splnil sen. Zahodil kariéru a šel vařit do restaurace

Životní cesta mladého Brňana je pozoruhodná. Udělal to, o čem spousty dalších ve skrytu duše jen touží. Jednoho dne v něm uzrálo přesvědčení, že něco má být jinak, hodil za hlavu kariéru obchodního zástupce a šel dělat, co ho baví nejvíc: vařit.

 

"S vařením jsem začal od mala, od svých deseti nebo patnácti. Vždycky jsem něco klohnil, hlavně věci, které nedělala mamka. Třeba guláše, svíčkovou, kynuté buchty. Potom jsem přidával další věci," popisuje, jak to všechno začalo. Přesto po základní škole zamířil na strojní průmyslovku namísto učiliště. "Po ní jsem si řekl, už nechci ozubené kolo ani vidět a šel jsem na ekonomku. Přišel mi to takový univerzální obor," vypráví.

Po státnicích pracoval čtyři roky na různých pozicích. Jako obchodní zástupce, hypoteční makléř, realitní makléř. A mezitím vařil. Pro kamarády pořádal rauty a oslavy narozenin, kamarádům kamarádů vařil na svatby... "Říkali mi, ať jdu vařit někam do restaurace. Já jim říkal, že by mě to ve velkém nebavilo, že mě to baví doma." Po práci hurá do rybárny

 

Potom však přišel zlom. "Práce byla fajn, šlo o kontakt s lidmi, ale pořád jsem cítil, že to není úplně to, co mě přímo naplňuje a uspokojuje," vysvětluje. Po práci chodil tři měsíce na brigádu do rybárny, aby se naučil zpracovávat ryby. Tři měsíce vařil doma všechno možné z ryb. "Vyzkoušel jsem všechno, od mušlí přes krevety až po kraby. Potom jsem se rozhodl, že by mě to bavilo dělat profesionálně," popisuje zlomový okamžik.

Svůj sen si kuchař a inženýr v jedné osobě splnil poté, co absolvoval kurz Příprava hotových jídel v projektu Národní soustava kvalifikací, kofinancovaného z fondů EU. Kurz musel výjimečně sám zaplatit, podle pracovního úřadu byl totiž příliš vzdělaný na jeho proplacení. Potřebný papír ho stál přes 12 tisíc korun. Získal ho po splnění teoretických a praktických zkoušek. Na těch musel za tři hodiny uvařit menu, které dostal losem. "Měl jsem trému jako u každé zkoušky," vzpomíná.

V těchto dnech už však připravuje své vlastní degustační menu ve známé brněnské restauraci Bohéma. Tu před dvěma lety doslova zašlapal do země šéfkuchař Zdeněk Pohlreich ve svém pořadu Ano, šéfe! a krátce poté zkrachovala. Koncem loňska však s novým majitelem i celým týmem opět otevřela a znovu získává ztracenou pověst. V Pohlreichově druhém hodnocení už dopadla mnohem lépe. Další meta: stát se šéfkuchařem.

Tomáš Vítek se chce jednou vypracovat na šéfkuchaře. Snad se mu to podaří. Už teď krátce po svém "vyučení" vaří své experimenty pro desítky hostů. "Dělal jsem třeba tříchodové menu z ryb. Byl tam švédský marinovaný losos naložený v cukru, pálence, kopru a mořské soli nebo kapr na rybízové marmeládě s oříškovými kroketami. Mělo to docela úspěch," pochvaluje si. Do restaurace Bohéma se dostal na praxi, která je součásti kurzu. Připouští, že v tom měl velké štěstí. 

Spousta mladých kuchařů si v učení několik měsíců na opravdové vaření vůbec nesáhne, namísto toho dělají pomocné práce jako je krájení cibule, zadělávání těsta na knedlíky... "Nepřišel jsem tam tak, že bych hned dostal krájení zeleniny. Samozřejmě nepustili mě ke všemu, ale během čtrnácti dnů jsem připravoval všechna minutková jídla. Teď kolikrát v kuchyni zůstanu sám a zvládám to," popisuje. 

"S lidmi v práci si maximálně rozumíme, je tam úžasný kolektiv od uklízečky až po šéfovou. Je to paráda, člověk se do práce opravdu těší a vůbec mi nevadí, že tam nejsem třeba osm hodin, ale patnáct a když je svatba, tak třeba i do rána."

 Kromě toho, že ho práce baví, si vydělá zhruba stejně jako když dělal makléře, navíc je to přece jen o něco klidnější. O vlastní restauraci zatím neuvažuje, říká, že je to příliš náročné.

Zdroj: iDNES.cz, Filip Horáček