15.05.2014
Dvaapadesátiletý Pavel z Chodova dělal celý život v kanceláři. Posledních deset let dokonce u stejného zaměstnavatele. Ani loajalita a bezchybná práce mu ale nebyly nic platné.
Zhruba dvacet tisíc lidí nad 50 let je v Praze bez práce. V důsledku velké konkurence na trhu je poměr těchto lidí na celkové nezaměstnanosti vysoký - téměř polovinu nezaměstnaných Pražanů tvoří právě lidé 50 plus.
„Před čtrnácti měsíci přišel šéf s tím, že si sice váží mé dosavadní práce, ale firma musí kvůli špatným výsledkům propustit jednoho člověka. Rozhodli, že půjdu z kola ven já," říká Pavel.
Přestože rozeslal desítky životopisů na podobné pozice, jaké ve firmě zastával, rok nezavadil o práci. Nakonec si udělal profesní kvalifikaci a je z něj ostraha v nákupním centru. „Ani v tom nejhorším snu by mě nikdy nenapadlo, že by se ze mě stal na stará kolena sekuriťák. Lidé se na tuto profesi dívají často skrz prsty. Ale už jsem si na to zvykl. A teď ?i všem známým říkám - není to vysněná práce. Ale je to práce."
Podobné osudy mají i lidé, které pravidelně školí František Brabec, zkušební komisař v sektoru soukromých bezpečnostních služeb. „Mezi proškolovanými máme celou řadu lidí padesát plus. A příběh u většiny z nich je stále stejný. Přišli o práci ve svém oboru, i více než rok nenašli zaměstnání a mají hypotéky, které jako nezaměstnaní nejsou schopni splácet."
Zkušební komisař František Brabec dodává, že se čas od času setkává s lidmi jako je Pavel. „Chtějí pracovat a realizovat se v tom, co umí. Jsou zvyklí celý život pracovat ?a najednou jsou deprimováni tím, že dlouho nezavadí o práci. Proto i tito lidé mnohdy nakonec sáhnou po profesi ?u soukromých bezpečnostních služeb.“
František Brabec upozorňuje, že by se lidé na takzvané sekuriťáky rozhodně neměli dívat skrz prsty. „Přestože mzda za práci se zde v převážné většině pohybuje na úrovni minimální mzdy, jde o práci odpovědnou a často i velmi fyzicky či psychicky náročnou.“
Nejčastější předsudky
Proč se zaměstnavatelé nejčastěji zbavují dříve narozených zaměstnanců? To prozradil Pražskému deníku Jiří Halbrštát, marketingový manažer společnosti ManpowerGroup. „Největším problémem jsou předsudky některých náborářů a manažerů. V praxi často vídáme, že si personalisté nepozvou na pohovor uchazeče pouze na základě jeho data narození. Tito personalisté se nejčastěji ohánějí argumenty jako nedostatečná jazyková ?a technická výbava či nepříliš vysoká ochota učit se novým věcem.“
Dalšími důvody jsou pak naučené stereotypy a menší flexibilita, vyšší míra zdravotních komplikací či snížení výkonnosti. Takový přístup je ale podle Jiřího Halbrštáta velmi krátkozraký. „Lidé padesát plus zastávají hodnoty, které ?u mladších ročníků nenajdeme. Na prvním místě je to praxe, odbornost, široké portfolio zkušeností a s tím vázané kontakty.“
Tito lidé jsou dle slov Jiřího Halbrštáta navíc psychicky více stabilní a loajální, což souvisí mnohdy i s tím, že většina z nich má ještě finanční závazky a musí je do důchodu splatit. „Tím pádem zde vzniká velká motivace si pracovní místo udržet,“ dodal Jiří Halbrštát.
50 plus ve zkratce:
Praha je krajem s největší koncentrací lidí nad padesát let.
V hlavním městě je sice nejnižší nezaměstnanost, to ale neznamená, že zde lidé dříve narození hledají nejsnadněji práci. Právě naopak.
V důsledku vysoké konkurence na trhu je poměr lidí nad padesát let na celkové nezaměstnanosti poměrně vysoký - z celkového počtu 47 tisíc nezaměstnaných Pražanů je bez práce cca 20 tisíc lidí právě nad padesát let.
Skutečný počet se ale těžko odhaduje, protože velká část lidí v předdůchodovém věku jde raději do předčasného důchodu, pokud nemohou dlouho najít uplatnění."
Zdroj: Deník.cz, 14.5.2014