30.09.2013

Nestihla dostudovat, pak se doučila gastronomii

 

Julii Mrkvicové z Jihlavy bylo teprve patnáct let, právě dokončila základní školu a chystala se pokračovat ve studiu na stavební škole, když zjistila, že je těhotná. Narodila se jí dvojčata. „Chtěla jsem při rodičovské vystudovat hotelovou školu. Když mi však přestal chodit příspěvek, musela jsem studia zanechat a začít shánět zaměstnání,“ popisuje nelehkou situaci.

S dokončeným základním vzděláním však nebylo jednoduché najít místo. Proto se šla zaregistrovat na úřad práce. Tam jí sice zaměstnání nenabídli, ale řekli jí o projektu, který se zaměřuje na další vzdělávání dospělých a je zakončen kvalifikační zkouškou s certifikátem, který má u zaměstnavatelů stejnou váhu jako vysvědčení.

Julie si vybrala obor pohostinství: „Práce v gastronomii mě vždy zajímala a studium na hotelové škole mi už dalo nějaké základy. Postupně jsem absolvovala kurzy Příprava teplých pokrmů a Jednoduchá a složitá obsluha hostů.“ Každý kurz trval pět měsíců a účastníci se věnovali teorii pohostinství, obsluze hostů i přípravě pokrmů, následně si vše vyzkoušeli přímo v restauracích. Mnoho z nich takové nasazení nečekalo a v průběhu kurzu odstoupili. „Profesní zkoušky jsem absolvovala úspěšně a hned mě oslovil majitel jedné z restaurací, kam jsem chodila na praxi. Podepsala jsem s ním roční smlouvu a pracuji pro něj jako pomocná kuchařka,“ pochvaluje si Julie Mrkvicová.

 

Řídí kamion, ale chce mít i pivnici

 

Radovan Šejvl z Hradce Králové je povoláním řidič kamionu. Na silnici je rád i mimo pracovní dobu - je totiž nadšeným motorkářem. Bydlí ve čtvrti, kde má spoustu přátel, a tak se u něj doma začali všichni scházet. Postupem času u něj vznikl jakýsi klub. „Protože mám práci jistou jenom v létě, napadlo mě, že bych si přes zimu mohl otevřít hospodu. Na to jsem však potřeboval živnostenský list. Moje manželka vyučuje na Odborném učilišti v Hradci Králové, kde se mohou vzdělávat i dospělí a v rámci projektu NSK2 získat osvědčení, tak jsem neváhal,“ říká Radovan Šejvl.

            V restauraci pracoval už dříve a hodně věcí znal, přesto mu studium přišlo poměrně náročné. „Po dlouhé době jsem se vrátil zpátky do školy. Dostali jsme učebnice, prospekty, psali jsme si výpisky a musel jsem se učit. Nejtěžší pro mě bylo zvládnout kurzy časově a skloubit je s mým zaměstnáním, kde mám nepravidelnou pracovní dobu. Ale snažil jsem se nechybět, přece jen už to člověku nejde do hlavy tak snadno jako dřív,“ popisuje.

Na praxi chodili do hotelu a speciálně vybudovaného kuchařského studia.

Po absolvování kurzu složil Radovan Šejvl kvalifikační zkoušky v oborech Úklidové práce v ubytovacích zařízeních - pokojská, Výpomoc při přípravě pokrmů a Práce v ubytovacím zařízení. Aby toho nebylo málo, splnil na učilišti ještě závěrečnou zkoušku, díky které získal výuční list v oboru Stravovací a ubytovací služby, takže se nyní může prokazovat středoškolským vzděláním.

Plány má Radovan Šejvl jasné. „Už tuto zimu bych u nás rád otevřel hospodu, těším se na to. Zatím k nám chodili jen známí, teď už bude otevřeno i pro veřejnost. Srazy s kamarády-motorkáři se však u nás pořádat nebudou, přece jenom musím brát ohledy na sousedy,“ uzavírá se smíchem.

 

Před administrativou dala přednost dětem

 

Jana Vondráčková měla vždycky ráda práci s dětmi. Vystudovala sice v Praze obchodní akademii a vyšší odbornou školu informačních služeb, o prázdninách však pomáhala na dětském táboře nebo dělala praktikantku v mateřské škole v Německu, po maturitě rok pracovala jako au-pair ve Velké Británii. Přivydělávala si hlídáním dětí, ale pak se rozhodla věnovat se administrativě. „Myslela jsem si, že v budoucnosti najdu lepší uplatnění v telekomunikacích,“ vzpomíná. Jana pak pracovala několik let jako osobní asistentka ředitele významné české společnosti až do doby, než poprvé otěhotněla. Díky svým dvěma synům zjistila, že ani po letech ji práce s dětmi nepřestala bavit. „Bylo to asi rok a půl poté, co jsem začala čas od času pracovat pro mateřské centrum, když mě napadlo, že bych se dětem mohla věnovat profesně,“ popisuje Jana. Díky Klubu K2 se jí naskytla příležitost prohloubit si vzdělání v kurzu pro sociální pracovníky se zaměřením na péči o děti.

Kurz trval přibližně půl roku, zahrnoval 150 vyučovacích hodin, součástí byla i třídenní praxe v předškolním zařízení. Jana Vondráčková se chtěla věnovat hlavně dětem předškolního věku, a tak se přihlásila ještě k navazující kvalifikační zkoušce Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky. Může se nechat zaměstnat jako vychovatelka a profesionální chůva, nebo si založit živnost na péči o dítě do tří let věku v denním režimu.

            „Když nic nenajdu, možná si otevřu vlastní miniškoličku, třeba jen pro čtyři děti, to by mi pro začátek stačilo,“ uvažuje.

 

 

Ekonomika ho nebavila, šel dělat kuchaře

 

Tomáš Vítek z Brna vystudoval nejprve strojní průmyslovou školu a poté vysokou školu ekonomického zaměření, načež nastoupil do zaměstnání v oboru.

Na různých pozicích tam pracoval přes čtyři roky, ale moc ho to nebavilo. Ve volných chvílích doma vařil a pomalu zjišťoval, že by se chtěl gastronomii věnovat i profesně. „Tloukl jsem se do hlavy, že jsem nešel na kuchaře.

Proto jsem si našel na internetu kurzy Příprava hotových jídel a přihlásil jsem se do nich. Musel jsem si je však uhradit sám, protože podle pracovního úřadu jsem na jejich proplacení příliš kvalifikovaný,“ směje se. Teorií jej vybavilo NcM Vzdělávací středisko, praxi plnil v brněnské restauraci Bohéma. Tam po skončení kurzů také zůstal na hlavní pracovní poměr. „Ekonomika mě jednoduše nebavila, s rozhodnutím přihlásit se do kurzů a splnit kvalifikační zkoušku jsem nabral druhý dech,“ dodává kuchař, kterému nevadí trávit v kuchyni až čtrnáct hodin denně.

            Ačkoliv byl Tomáš Vítek na zkoušení zvyklý z vysoké školy, zpočátku se závěrečné zkoušky obával, avšak zvládl ji.

V současné době tráví svůj čas v kuchyni jedné z nejlepších brněnských restaurací a je spokojený. „Jsem moc rád, že jsem mohl v Bohémě zůstat. Je tam špičkově vybavená kuchyň, mám volnou ruku a mohu se tak realizovat i při vymýšlení nových jídel,“ pochvaluje si Tomáš Vítek.

 

Zkušenost Odjeďte pomáhat zdarma do zahraničí

 

Když Filip před dvěma roky maturoval, chtěl strávit dlouhé prázdniny v cizině. Nepodařilo se mu však sehnat brigádu a na jazykovou školu neměl peníze. Do vysněného Španělska nakonec odjel na dobrovolnický tábor, takzvaný workcamp.

            „Čtrnáct dní jsem pracoval společně se skupinou dalších mladých lidí z celé Evropy na renovaci památek,“ popisuje nynější student Univerzity Karlovy. „Nejmladšímu účastníkovi bylo teprve osmnáct, nejstaršímu šestadvacet. Pracovali jsme vždy čtyři hodiny dopoledne a potom jsme skočili na hodinku do moře. Po obědě jsme měli siestu a pak volný program.“

(zkráceno)

zdroj: MF DNES, 26.9.2013