12.07.2015

S manažerem společnosti Skype Oliverem Scholzem o přesídlení z Ameriky do Prahy, o životě v Česku a tom, proč je u nás složité najít kvalitní manažery do IT firem.

Jak těžké pro vás bylo rozhodnutí, jestli se přesunout za prací z Redmondu do Prahy?

Nebudu lhát, jednoduché to nebylo. Jednak přesunout celou rodinu na druhý konec světa není otázka dnů, ale týdnů až měsíců. A důvod druhý, platy v České republice jsou o dost nižší než platy ve Spojených státech. To platí i pro mezinárodní firmu. Můj přesun tak s sebou nesl i určité platové omezení a na nižší výplatu nikdy nebývá snadné kývnout. Kdybych řekl někomu ze svých bývalých kolegů, jak radikálně mi klesl plat, nevěřili by mi. Víte, když jsem odcházel, spousta lidí mi říkala, že náklady na život jsou v Česku mnohem nižší než v Americe. To není pravda. Jsou jen jinak rozmělněné. Bydlení je levnější, také návštěvy restaurace, ale mnoho dalších věcí je na úrovni Západu: privátní školky a školy si v cenách v ničem nezadají s těmi v Americe, jídlo stojí podobně, benzín je dražší, daně nejsou o nic nižší, vybavení domácnosti od televize po příbory je dražší. Myslím, že moje životní náklady v Česku vlastně stouply.

Co se vám zatím v Praze nejvíc líbí?

Hromadná doprava. Za dvacet dolarů jezdit celý měsíc všude, kam chcete? To nenajdete v žádném jiném městě na světě. V Londýně vám dvacet dolarů bude stačit možná na den, tedy když u toho budete hodně chodit pěšky.

Jaký je největší rozdíl mezi prací pro Microsoft/Skype v jeho oficiálním sídle v USA a v pražské pobočce?

Největší rozdíl je určitě ve velikosti. Pražský tým má zhruba 200 lidí, v podstatě se všichni známe. Náročný je i časový posun. Část mého mezinárodního týmu sedí v Redmondu, a když já odcházím domů, oni teprve začínají pracovat. Často tak zůstávám v kanceláři dlouho do noci. Třeba včera jsem odcházel v deset. Není to tak denně, ale dřív než v sedm se z práce nedostanu.

Co ještě je v Česku jinak?

Velký rozdíl je přístup k talentům. Na západním pobřeží Států je obrovská koncentrace IT firem a není tím pádem problém vybrat si profesionály jakékoliv úrovně, od developerů přes testery po produktové manažery. V Česku je relativně jednoduché najmout si kvalitní developery i testery, ale je obtížné najít kvalitní produktové manažery.

Což je váš hlavní úkol tady?

Je jich několik. Ten hlavní myslím je, že řada mezinárodních IT firem vidí Česko jako zemi, kde si mohou najmout levnou pracovní sílu v podstatě z celé východní Evropy. Do Česka dnes přichází spousta lidí z Polska, Rumunska, Ukrajiny, neboť je pro ně dobré, že mají velmi dostupné spojení s domovem a i jazyková bariéra je menší, než kdyby se přesunuli třeba za oceán. Platy v IT jsou ve srovnání s jinými zeměmi světa v Česku opravdu nízké a manažeři dobře vědí, že za polovinu platu developera v USA si mohou najmout dva stejně kvalitní lidi v Praze. Myslím, že chyba je na obou stranách. Ze strany firem pořád malá ochota využít český talent a velké pracovní nasazení i na vyšších pozicích, ze strany Čechů zase malá ochota zkoušet nové věci. Proto se teď snažím vybudovat komunitu produkt manažerů, kde se mohou lidé dávat dohromady, diskutovat, vzdělávat se navzájem a snažit se tohle změnit. Také se pokoušíme proniknout do škol a naučit IT a ekonomické obory smýšlet víc byznysově.

Je problém pracovat s týmem, v němž je tolik různých národností?

Vůbec ne. Já jsem se narodil a vyrostl v Německu, ale v podstatě celý svůj dospělý život jsem strávil ve Spojených státech. Co se práce týká, lidé z mého týmu jsou v Americe, Londýně, Singapuru, Thajsku, Česku, vlastně po celé zeměkouli. Microsoft/Skype je anglicky mluvící prostředí, kde v české pobočce někdy sice zaslechnete na chodbě češtinu nebo polštinu, ale to jsou výjimky. Většina lidí tu mluví anglicky plynule. Výhoda šéfa z mezinárodního prostředí je, že je trpělivější a dokáže pozorněji poslouchat. Co jsem se naučil, je nikdy nevtipkovat o národnostech. Každý jsme odněkud a každý národ má svá specifika, pozitivní i negativní. A hlavně, odkud jste, není podstatné. To nejdůležitější, co můžete jako manažer udělat, je zadat lidem práci, aby věděli, co mají dělat, proč to mají dělat a jakých cílů chceme dosáhnout. Pak je jedno, jestli to sdělujete Čechovi, Polákovi nebo Britovi, všichni by měli dojít ke zhruba podobnému výsledku. Pokud ne, bude nejspíš chyba ve vás jako manažerovi.

Jaká vlastnost podle vás chybí Čechům, aby se dokázali ve větší míře prosadit i na místech manažerů?

Řeknu vám vlastní příklad. Vyrostl jsem v Německu vychováván v přesvědčení, že mám akceptovat svět takový, jaký je. Že když narazím na něco, co nevím nebo jsem s něčím nespokojený, a je jedno, jestli mluvíme o produktech, procesech nebo byrokracii, bude nejspíš chyba ve mně a musím se naučit přizpůsobit. To pro mě bylo nesmírně těžké akceptovat. Teď coby manažer hledám u lidí přesně opačnou reakci. Když to zjednoduším, hledám lidi, kteří řeknou: tohle je moc složité, tohle není správně, mělo by to fungovat takhle a já pro to hodlám udělat tohle. Hledám lidi, kteří chodí po světě s očima otevřenýma, všímají si věcí, analyzují, co funguje, co nefunguje a když vidí, co nefunguje, jsou schopní přijít a říct, co a jak změnit, aby věci běžely. A to může být cokoliv, od obyčejné propisky přes popelník k procesu schvalování nového počítačové programu. Tohle mi u Čechů zatím trochu chybí.

Nemůže to být tím, že Češi nejsou příliš zvyklí přijímat zodpovědnost?

Možná. Ale většina lidí preferuje spíš pohodlí. Já jsem začínal jako podnikatel pracující pro vlastní firmu, po čase jsem se pak rozhodl jít do Microsoftu. Chtěl jsem pracovat na něčem větším, než co můžu vytvořit sám. A také jsem chtěl být obklopen inspirativními lidmi, což se děje. A zcela upřímně, neměl jsem touhu a drive vytvářet novou firmu úplně od základů. V tomhle ohledu je to v Microsoftu jednodušší, nastupujete do zavedeného. Většina lidí to má myslím podobně. Nemají sny zakládat korporace s obratem miliard dolarů a nést tak obrovskou zodpovědnost, zároveň ale chtějí být užiteční a vidět – jak se říká – svoji stopu ve světě. Lidé v Evropě jsou obecně schopní převzít zodpovědnost za dílčí věci, co budou jíst, kam půjdou k doktorovi, ale nikdy to nebude tak jako v Americe, kde lidé věří, že člověk se stává zodpovědný sám za svůj osud a nenechává ho, aby si s ním pohrával, jak se mu zlíbí. Naše firma je postavená spíš na americkém způsobu fungování a vidím, že lidem to vyhovuje. Jenom je potřeba je to naučit. Češi jsou velcí dříči, a když jim dáte šanci, jsou schopní pracovat do roztrhání těla.

Vidíte Čechy jako pesimisty?

(směje se) Zrovna včera jsem mluvil s jedním kolegou, že můj život začal se špetkou naděje a vyvíjí se lépe a lépe, kdežto život Čechů začíná s kopcem plným naděje a každý den jí trochu ubývá. Nosíte tmavý mrak nad hlavou. To je pravda.

Učíte se česky. Z jakého důvodu?

Mám jazyky rád. Mluvím čtyřmi a rád bych přidal i češtinu. Souhlasím stoprocentně, že je to jeden z nejtěžších jazyků na světě. Minule jsem na hodině skoro brečel. Hodně lidí mi říkalo, že život v Praze zvládnu s angličtinou. Záleží, však, myslím na definici každého, co rozumí slovem „zvládnout“. Znám lidi, kteří tu roky žili bez jediného slova česky. Pro mě osobně ta definice zahrnuje i určitou kvalitu života, třeba že půjdu na úřad bez tlumočníka. Ano, k práci češtinu nepotřebuju. Ovšem to pro mě není argument, abych se přestal snažit. Práce a život se dnes čím dál víc prolínají. Už to nejsou ohraničené kategorie, mezi kterými přepínáte. A jednou se tento rozdíl úplně setře. Proto se budu cítit ve světě obecně mnohem lépe, čím víc jazyků budu umět.

* * *

» Oliver Scholz «

Pracuje ve Skypu na pozici Principal Group Manager. Jeho úkolem v Česku je sestavit a vést tým produktových manažerů, zabývajících se zejména strategií webových produktů. Skype je od roku 2011 součást společnosti Microsoft.

Zdroj: jobs.cz, Jana LeBlanc