25.06.2015

Pro paní Markétu byl kurz Florista pořádaný v rámci projektu UNIV 3 mnohem víc, než pouhým dalším vzděláváním. Stal se základním kamenem jejího nového života. K tomu starému se už pravděpodobně kvůli rok staré události nebude moci nikdy vrátit.

Před rokem postihlo paní Markétu nečekané neštěstí. Prakticky bez známé příčiny u ní došlo k naprostému selhání motorického aparátu a většina jejího těla ochrnula. Ona však začala bojovat, absolvovala různá vyšetření, pobyty v nemocnici, rehabilitace… Postupně se znovu učila vyjadřovat emoce v obličeji, chodit, provádět základní pohyby horními končetinami. Z ženy naprosto odkázané na invalidní vozík a na pomoc okolí se začal opět stávat samostatný člověk. Ke své dřívější práci vychovatelky ve školní družině se však již asi nikdy nebude moci vrátit. Toto povolání, které pro ni mnoho znamenalo, vyžaduje velké fyzické vypětí a ona by už přes všechnu svoji snahu nebyla schopna vydržet hodiny plné běhání za dětmi a hraní si s nimi.

Za velké podpory svého manžela začala hledat jinou kreativní činnost, při které přichází člověk do styku s lidmi, ale která by pro ni byla přijatelnější. Na internetových stránkách SOŠ a SOU služeb Velký Újezd našli pozvánku na kurz Florista, pořádaný v rámci projektu UNIV 3. Zdálo se, že vazačství splňovalo všechny základní požadavky na zaměstnání, které si paní Markéta představovala. Jedná se o kreativní práci, při níž člověk přijde do styku s lidmi, přitom si však může v případě potřeby sednout nebo si vznikající vazbu položit na stůl.

Přesto měla paní Markéta obavy, zda kurz vzhledem ke stále špatné jemné motorice zvládne. Proto se po předběžné elektronické komunikaci rozhodla do školy přijet i s manželem. Zde se jich ujal průvodce dalším vzděláváním, který s ní ve vší diskrétnosti probral její potřeby a představy a poté s nimi seznámil i jednotlivé lektory kurzu. Ti se, stejně jako průvodce, rozhodli udělat maximum pro to, aby mohla paní Markéta, která je stále ještě zčásti odkázaná na invalidní vozík, kurzem projít a úspěšně jej dokončit. Když viděla takovou podporu ze strany všech členů organizačního týmu, rozhodla se kurz absolvovat.

Její rehabilitace již nesla ovoce, a tak mohla sama vyjít schody. Nebyla však schopna sama řídit automobil, ani dlouho stát či ohýbat prsty. Jelikož bydlí v jiné obci, než kde se nachází škola, manžel ji pravidelně na jednotlivé moduly vozil. Vzhledem k době jejich pořádání (všechno víkendové dny) to pro něj naštěstí nebyl problém.

Skupinu tvořily samé ženy v produktivním věku, a hned při prvních hodinách se vytvořila velmi dobrá atmosféra. Na tom měli samozřejmě nemalý podíl i všichni členové týmu zajišťujícího řádný průběh kurzu. Díky takovémuto klimatu se paní Markéta nebála s ostatními otevřeně mluvit o svém problému, což od ní bylo neobyčejně statečné. Všichni členové týmu i sami účastníci ji podporovali, komunikovali s ní, přesto však ne přehnaně, aby jí zbytečně nepřisuzovali roli invalidy, kterým rozhodně není.

Paní Markéta velmi kladně ohodnotila přístup lektorů k ní, jejich vstřícnost, individuální přístup i rady, jak si s prací poradit v případě, když byly některé motorické úkony ještě příliš náročné. Naučila se pomáhat si vhodně jinými částmi těla a za pomoci vhodně uspořádané pracovní plochy. Vzhledem k tomu, že má problémy s jemnou motorikou, do níž patří i psaní, lektoři pro ni vždy měli s předstihem připravené poznámky a také jí dávali k dispozici prezentace, které během modulů promítali. Pochvala nám byla z její strany vyjádřena i za možnost prakticky si vyzkoušet všechny probírané vazačské práce s odpovídajícími pomůckami a materiálem. To jí umožnilo v maximální možné míře zjistit, s čím a kdy se jí bude v budoucnu pracovat dobře a které úkony jsou obtížnější a bude se na ně tedy muset zaměřit během svých cvičení.

Náplň kurzu nakonec zcela splnila její očekávání. Díky dobré motivaci a podpoře dokázala najít kreativní činnost s lidským kontaktem, ve které může vyniknout. V neposlední řadě navázala nové sociální kontakty. To vše jí dopomohlo znovu se cítit jako plnohodnotný člověk.

Na náplni kurzu i na jeho organizaci by nic neměnila. Naopak. Po jeho úspěšném zakončení ještě jednou poděkovala za veškerou podporu a vyzdvihla kvalitní práci celého týmu. Absolvování kurzu by vřele doporučila i svým známým. I po absolvování kurzu zaslala na naše pracoviště ukázku výrobků, které již doma váže sama, aby nezaostávala. V budoucnu by totiž ráda vykonala závěrečnou zkoušku v oboru a začala sama v odvětví pracovat. Věří, že se takto dokáže uživit a otevře se jí nová etapa života, která snad nebude horší, než ta předchozí.

Zdroj: NÚV, UNIV3