11.08.2014
Michaela Kostelníková v nedávné době dokončila magisterské studium Sociologie na Masarykově univerzitě v Brně. Je jí 25 let, ale už v době, kdy se její studia blížila ke konci, čím dál častěji slýchala od vyučujících i starších absolventů, že bude velice těžké se s tímto vystudovaným oborem uplatnit kdekoli jinde než v Praze.
Jako člověk celý život žijící a studující v Brně těmto tvrzením zprvu nevěřila, tak ihned po ukončení studia začala hledat práci za pomoci všech možností, které znala. Absolvent sociologie má poměrně široké možnosti uplatnění: od společností realizujících sociologické výzkumy přes neziskové organizace až po státní správu. Ve všech těchto institucích se Michaela marně pokoušela získat zaměstnání a i přes prvotní neúspěšné pohovory neztrácela elán. Po třech měsících se ale hlásila už i na pracovní místa na míle vzdálená své kvalifikaci, přesto bez výraznějšího úspěchu. Proto se rozhodla, že musí změnit svoji taktiku.
Přihlásila se na neplacenou stáž ve firmě zabývající se projektovým managementem se zaměřením na organizaci výběrových řízení. Zjistila totiž, že zaměstnavatelé, ať už ve vzdělávacích organizacích, neziskových organizacích (které jí profesně velmi zajímaly) či ve státní správě, vyžadují velmi často znalosti z oblasti projektového managementu s minimálně základní znalostí možností čerpání dotací prostřednictvím evropských fondů. Tyto konkrétní znalosti však bohužel ve škole nezískala a po seznámení s problematikou zjistila, že je možné je získat jen ve velmi omezeném množství studijních oborů. Napadlo ji tedy, že pokud by měla přehled v této oblasti, že by tímto způsobem mohla získat na výběrových pohovorech pomyslnou konkurenční výhodu nejen znalostmi, jež během stáže získá, ale i doplněním jinak očividně nedostatečné praxe. Během dvouměsíční stáže získala mnohé praktické zkušenosti, stále jí však chybělo určité teoretické „zarámování“. Tušila tak, že při výběrovém řízení, zaměřeném na teoretické znalosti, by jí patrně nabyté praktické zkušenosti nestačily.
Mentor, který jí byl na firemní stáži přidělen, jí poradil, že existují různé kurzy organizované vzdělávacími organizacemi, ale také prostřednictvím úřadu práce, které pro uchazeče o zaměstnání nabízejí výuku zdarma. Jedním z těchto kurzů měl být i rekvalifikační program Manažer projektu. Na tento kurz se přihlásila a byla přijata, i když se přihlásila až na poslední chvíli. V úvodu však nejdříve absolvovala vstupní pilotní ověřování, při kterém s průvodkyní zjistila, do jaké míry se v tomto oboru orientuje a už za několik dní nastoupila do výuky. Pro tento kurz se nerozhodla nejen kvůli znalostem, které by mohla využít při budoucích pracovních pohovorech, ale také proto, že jí zaměstnavatel, jež ji během stáže mentoroval, nabídl možnost případné budoucí spolupráce, pokud kurz zdárně dokončí.
Téměř nikdo z ostatních účastníků kurzu neměl s projektovým managementem žádné předchozí zkušenosti a shodovali se i v podstatě poměrně malé představě, co mohou od kurzu očekávat. A i když výuka byla poměrně náročná, neměl žádný účastník se zvládáním učiva výraznější problémy. Michaela už během prvních dnů výuky poznala, že díky novým informacím, které získávala od lektorů, začíná celé problematice rozumět daleko více do hloubky a mnoho informací, týkajících se projektového managementu začíná chápat v širším kontextu. Kurz navíc neobsahoval jen teoretickou výuku, ale také praktické úkoly - a to jak individuální, tak hlavně skupinové. Díky tomu tak nejen ona, ale i ostatní účastníci kurzu získali představu o tom, jaké je to společně s ostatními kolegy projekt vymyslet a sestavit jeho aktivity tak, aby splňovaly zadané podmínky. Současně si také společně uvědomili, jak obtížná je týmová práce a jak je složité se na navrhovaných řešeních skupinově shodnout a naučit se dělat kompromisy.
Například díky modulu „Řízení rizik projektu“ si Michaela uvědomila, co všechno je potřeba vzít během vytváření návrhu projektu v potaz, protože se může objevit mnoho typů rizik, se kterými se realizátor projektu musí umět vyrovnat a měl by je také dokázat předem předpokládat a určit míru pravděpodobnosti toho, že nastanou. V rámci praktického procvičování byl na analýzu rizik zaměřen úkol, kdy účastníci dostali za úlohu stanovení rizik na smyšleném projektu. Účastníci si tak uvědomili, nejen kolik různých rizik projekt ohrožuje, ale také, že není vždy jednoduché stanovit metodu, aby byla pravděpodobnost, že nastanou eliminována.
Každý z účastníků kurzu musel také vymyslet a sestavit vlastní zkušební návrh projektu, který poté musel před ostatními prezentovat a poslechnout si jejich připomínky a návrhy. Obsahem závěrečné zkoušky byl nejen teoretický test, ale také praktická zadání různých úkolů z oblasti projektového managementu, které byly během výuky procvičovány. Zkoušku se podařilo Michaele úspěšně složit, i když přiznává, že osvědčení rozhodně nedostala zadarmo, ale že bylo nutné se na zkoušky opravdu pečlivě připravit. Právě díky tomu, ale měla pocit, že si z výuky mnohé odnesla a to především zásluhou neuvěřitelného nasazení všech lektorů. Ti nejen přednášeli nové učivo, ale také je s účastníky neustále opakovali a procvičovali, aby se všem dostalo alespoň trochu „do krve“.
Už během doby, kdy kurz probíhal, Míša absolvovala několik výběrových pohovorů na různá pracovní místa. Díky znalostem z kurzu se jí podařilo úspěšně projít znalostním testem z projektového managementu, jež byl součástí jednoho z výběrových řízení a dostat se tak mezi šest nejlepších uchazečů. Místo sice nakonec nezískala, cítila ale, že se její šance na získání zaměstnání razantně zvýšily. Po ukončení kurzu se dále přihlašovala na nová výběrová řízení a přemýšlela nad nabídkou, kterou dostala od zaměstnavatele, u kterého byla na stáži. Toto místo však bylo přeci jen až příliš vzdáleno tomu, co vystudovala a čemu by se chtěla do budoucna věnovat. A právě v této době přišla zcela neočekávaně nabídka od občanského sdružení Age Management, které bylo realizátorem kurzu Manažer projektu, jež absolvovala. Paní předsedkyně ji kontaktovala s tím, že ji slečna Michaela v kurzu zaujala a byla by velmi ráda, kdyby měla zájem stát se jejich kolegyní a pracovat pro občanské sdružení jako projektová manažerka. Občanské sdružení Age Management se zabývá nejen organizací vzdělávacích aktivit, ale především aplikací konceptu age managementu, tedy řízení s ohledem na věk, schopnosti a potenciál zaměstnanců, což je společensky velice aktuální téma. Nejcharakterističtějším současným rysem demografického vývoje České republiky je stárnutí populace, a tak je hlavním posláním občanského sdružení zavedení inovativních nástrojů k řešení problematiky cílové skupiny 50+ na trhu práce, které se snaží členové co nejvíce v ČR šířit. V rámci tohoto poslání je samozřejmě využívání i projektových aktivit.
Pracovní nabídku Míša ráda přijala, nejen z důvodu, že může být přímým aktérem rozšiřování tohoto u nás zatím ne příliš rozšířeného konceptu, ale také protože se i nadále může učit projektový management od lektorů, kteří ho nejen přednášejí, ale také aplikují v každodenní praxi. Konkrétně tím způsobem, že se přímo podílí na realizaci aktivit občanského sdružení, které v současné době realizuje dva projekty, týkající se age managementu (mezinárodní projekt v rámci OP LZZ „Implementace Age managementu v České republice“ a projekt OP VK „Vzdělávání lektorů pro udržitelný rozvoj se zaměřením na age management“). Prostřednictvím těchto aktivit tak získá Michaela cenné zkušenosti nejenom z každodenního řízení projektů, ale také s vývojem nových vzdělávacích aktivit, které v rámci těchto projektů vzniknou a budou také pilotně ověřovány.