23.10.2015

Martin a Tomáš jsou kamarádi z Jaroměře. Oba jsou od malička rodiči vedeni ke sportu. Martin, absolvent Technického lycea, má rád hory. Tomáš, vyučený truhlář, zase všechny zimní sporty. Tomáš už jako malý kluk hrál závodně hokej za Jaroměř a Martin se stal instruktorem lyžování. Oba mladíci milují lyžování, snowboarding a adrenalinové záležitosti jako je freestyle či kitting jak na lyžích, tak na snowboardu. Martin pracuje v Rakousku na horské chatě, Tomáš podniká ve stavebnictví a lyžování má spíše jako koníčka.

Protože se celý život pohybují na svazích hor, nikdy pro ně nebylo neobvyklé stát se svědky nehod ostatních vyznavačů těchto zimních radovánek. Ostatně si i oni sami mohli několikrát vyzkoušet, jak to bolí, když se podívají na sjezdovku hodně zblízka. Tehdy si pokaždé oba kluci uvědomili, že mnohdy riskují své zdraví i životy a že by si navzájem nedokázali pomoci. 
A proto byli velmi rádi, když dostali možnost naučit se v kurzu jak zraněným, tak i sobě na sjezdovkách poskytnout základní první pomoc do doby, než dorazí záchranka s kvalifikovaným lékařem. 
Když kluci zachytili informaci o možnosti absolvovat kurz Záchranář pro lyžařské tratě, neváhali ani minutu a okamžitě se přihlásili. Vidina možnosti získat další pracovní uplatnění a  pomoci zraněným v jejich milovaném horském prostředí je zcela uchvátila. Neodradily je ani počáteční problémy s nedostatkem sněhu a neustálé odkládání začátku kurzu. 
Dokonce Tomášovi a Martinovi nevadilo ani to, že kurz se nakonec realizoval až v Jeseníkách, což je zhruba 200 km od místa jejich bydliště.  Za bonus považovali to, že celý kurz povede ústřední školící metodik Horské služby Ladislav Bedeč, jeho kolega lékař Radek Maráček a samotný náčelník Horské služby Jeseníky Michal Klimeš.
Kluci se přihlásili a s napětím sledovali každodenní zprávy o počasí. Martin proto, že se musel nechat uvolnit z práce na chatě v Rakousku, kde zrovna probíhala zimní lyžařská sezóna. Trochu se obával, že ho zaměstnavatel nepustí. Ulevilo se mu ve chvíli, kdy zjistil, že začátek kurzu byl stanoven přesně v termínu ukončení lyžařské sezóny. Paradoxně na konci sezóny byl v Jeseníkách dostatek sněhu, končily jarní prázdniny a ani členové Horské služby už neměli tolik práce se zachraňováním lyžařů. 
Tomáš se těšil, že tímto kurzem tak trochu vyplní i nucený zimní odpočinek ve svém podnikání, kdy ve stavebnictví není tolik zakázek. Měl obavy, že kurz začne zrovna v období, kdy mu přijde první jarní zakázka. Ani Tomášovy obavy se nenaplnily, a tak mohl klidně odjet na školení.

Nastal den odjezdu. Oba mladíci se velmi těšili, kurz pojali jako spojení příjemného s užitečným a také tak trochu očekávali alespoň malé dobrodružství při záchranných akcích. V každém muži je přece schovaný kousek malého chlapce. 
Oba dobře věděli, že to nebude procházka růžovým sadem. Jednak už měli nějaké zkušenosti ze svých sportovních i pracovních aktivit, a také proto, že byli odhodlaní se za tak krátkou dobu naučit maximum. 
Kurz byl krátký, ale intenzivní. Celkem měl 24 hodin a byl rozložen do tří dnů. Den čtvrtý byl celý vyhrazen ke zkouškám. Vyučovala se zdravověda, komunikační a radiová technika, prakticky se sváželi figuranti z kopců na kanadských saních, fiktivně se ošetřovalo, účastníci se naučili vázat uzly a používat lanovou techniku, navštívili stanici Horské služby a měli tak možnost se velmi zblízka seznámit se záchranářským prostředím. 
Pro oba kluky to bylo velmi zajímavé a poučné školení. Uvědomili si, že ze zdravovědy a poskytování první pomoci toho moc nevědí. Byli velmi rádi, že tyto zkušenosti získali a že je budou moci využít i v běžném životě. Během praktické výuky na kopcích se vystřídala snad celá škála počasí. Tomášovi ani Martinovi to nevadilo, jsou zvyklí na drsné horské podmínky a zároveň byli vděčni, že si mohli vše vyzkoušet i za větrného a velmi chladného počasí. Tak zjistili, že služba záchranáře není jen to hezké a dobrodružné, co se vysílá v televizi.

Celý kurz všem účastníkům uběhl velmi rychle, všichni účastníci se sblížili díky stejným zájmům a i členové Horské služby byli příjemně překvapeni, jak skvělá parta se sešla. Ačkoli se všichni snažili pojmout co nejvíce informací a dovedností, najednou se dostavilo zvláštní mrazení a trocha trémy, které zná snad každý, kdo jednou nějakou zkoušku vykonával. Na zkoušku se připravovali během kurzu, konzultovali ihned vše, co jim nebylo jasné. Všichni lektoři byli trpěliví, vstřícní a dokonce i vtipní, proto žádný z účastníků neměl problém s pochopením vyučované látky.
Zkouška probíhala v prostorech, které Tomáš i Martin znali jen z doby svého pobytu na kurzu. Jelikož jsou hory všude z kopce nebo do kopce, nedělalo jim potíže se trémy ihned zbavit a vžít se do zadaných úkolů. Zkouška z profesní kvalifikace Záchranář pro lyžařské tratě byla natolik atraktivní, že přijel i štáb České televize a celou zkoušku natáčel do regionálního zpravodajství. Tomáš i Martin si tak neplánovaně užili i svých 5 minut slávy, kdy byli reportérkou požádáni o krátký rozhovor, aby tak sdělili své pocity z celého kurzu i divákům.
Zkouška se skládala z hodinového písemného testu. Ten měl zhruba 30 otázek. Dále tu byla praktická zkouška, na kterou se účastníci kurzu rozdělili do skupin a hodnotitelé jim přidělili jednotlivá zranění a situace, které měli řešit. Protože Všichni účastníci přistupovali k praktické i teoretické výuce zodpovědně a také jim témata byla koníčkem, nestalo se, že by někdo u zkoušek neuspěl. 

Stali se i přáteli
Nastala situace, že se Tomáš i Martin chystali k odjezdu. Přestože se domů těšili, Tomáš na malou dcerku, Martin na rodinu, kterou neviděl celou zimu díky své práci v Rakousku, bylo jim trochu líto, že pro ně tak zajímavý a dobrodružný kurz končí. Velmi rychle se spřátelili s ostatními účastníky i se samotnými lektory. 
Všechny absolventy velmi potěšilo, a brali to i jako obrovskou pochvalu, když jim pan Bedeč složil poklonu a sdělil, že by si všechny tyto účastníky dovedl představit jako členy Horské služby. To už přece něco znamená! Stát se členem Horské služby není vůbec jednoduché. V podstatě se tam dostanou jen ti, koho stávající členové dobře znají. Ne proto, že by měli protekci, ale proto, že se běžně dostávají do krizových situací a v nich se na sebe musí stoprocentně spolehnout a být si navzájem nápomocni.
Martin je rád, že nově nabyté vědomosti a zkušenosti bude moci uplatnit v práci u horské chaty, kde s ním již zaměstnavatel počítá na pozici záchranáře hlavně v zimním období. Tomáš se těší, že si v zimě, kdy nebude mít tolik zakázek, bude moci přivydělávat na lyžařských vlecích tady u nás v Čechách. 
Nyní oba mladíci uvažují, že se přihlásí do dalšího kurzu, který se připravuje. Rádi by se vzdělali v oblasti horské letní i zimní turistiky a v zimních sportech provozovaných na horách. Díky kurzu, který nyní absolvovali, už nebudou mít takovou trému ze zkoušek a na výuku se budou těšit ještě více.

Zdroj: univ3.univ.cz