30.07.2015

Známé úsloví používané v ekonomické branži praví, že „každá firma je tak dobrá, jak dobré má zaměstnance“. Je to hluboká pravda. I sebegeniálnější majitel či ředitel a nejschopnější manažeři firmy potřebují pro realizaci svých záměrů spolehlivé vykonavatele – tedy lidi, kteří budou jejich záměry a plány uvádět v život. A to jsou zaměstnanci.

Současně však platí, a o tom se jaksi decentně mlčí, že ani profesionálně velmi dobří zaměstnanci firmu nespasí, pokud se šéfem firmy stane neschopný jedinec. Z čehož plyne, že k tomu, aby firmy byly úspěšné, musejí mít tento trojúhelník v rovnováze – tedy potřebují jak osvíceného majitele nebo šéfa, tak velmi dobré manažery, ale i profesionálně vysoce kvalitní zaměstnance.

Je jen přirozené, že zájmy jednotlivých subjektů v tomto trojúhelníku se mohou čas od času různit. Tento nesoulad vzniká nejčastěji ve chvílích, kdy jde o mzdy zaměstnanců a jejich nárůst. Zde dochází poměrně často ke střetu zájmů − majitelé či manažeři mají obvykle skromnější představy o dynamice růstu mezd než zaměstnanci anebo jejich odbory. A bývá velmi obtížné najít v takových střetech oboustranně přijatelné řešení.

V okamžicích střetů o výši mezd záleží především na vzájemné dlouhodobé důvěře mezi představiteli zaměstnanců na straně jedné a managementem, respektive majitelem, na straně druhé. Je módním nesmyslem ve chvílích mzdových střetů povolávat vyjednavače z ministerstva práce a sociálních věcí nebo sociologa, makroekonoma, analytika, poradce-konzultanta atd. Pokud nejsou účastníci sporu schopni najít řešení, pak pro dosažení vzájemné dohody je třeba angažovat někoho, kdo se těší uznání a respektu obou znesvářených stran a kdo bude mít sílu prosadit plnění dojednaných podmínek. Což je primárně majitel firmy nebo její nejvyšší manažer a jen velmi obtížně někdo z vnějšího prostředí.

Rovnováha zájmů

Je nutné smířit se s tím, že z prosperity firmy by měl profitovat v prvé řadě její majitel. Důvod? Majitel (investor) přišel s podnikatelským nápadem, vložil finanční kapitál a nesl podnikatelské riziko, že o vložené prostředky nenávratně přijde. Nicméně v období ekonomického růstu nebo příznivých časech pro firmu by se na prosperitě společnosti měli podílet i ti, kdo se na dobrých výsledcích podílejí svou prací – tedy zaměstnanci a manažeři.

Klíčovým problémem bývá dospět ke vzájemně přijatelné shodě, jak se na ziscích firmy mají podílet majitelé, manažeři a zaměstnanci. Osvícený majitel a soudní představitelé zaměstnanců jsou schopni takové přijatelné řešení najít. V těchto chvílích by ale všichni měli uvažovat v širší časové dimenzi, tedy nejen o výši mezd, ale také o budoucnosti firmy a o její konkurenceschopnosti na trhu. Není možné „projíst“ na výplatách například nezbytné investice pro budoucnost, pro růst firmy.

Složitější situace nastává v období, kdy se firmě nedaří. Majitel hledá úspory a často jsou to zaměstnanci, kdo se musí uskromnit, nezřídka i formou snížení mezd. Bylo by ovšem nesprávné, pokud by v časech zlých byli pouze zaměstnanci těmi, kdo přinášejí oběti, a majitel se nadále těšil z nadstandardních zisků dosahovaných na úkor svých zaměstnanců. To osvícený majitel a investor nikdy nedopustí.

Elity nejsou vším

V řadě oborů, ať je to výroba, služby, nebo i neziskový sektor, jsou mezi zaměstnanci profese, které bývají vnímány jako klíčové. Jako příklad lze uvést dealery v bankách, pracovníky vývoje v IT nebo ve výrobních firmách, obchodníky prodávající produkty firmy, chirurgy v nemocnicích, piloty v letecké společnosti atd. Bez vysoké profesionální zdatnosti těchto lidí by firmy nebyly úspěšné, a proto si nepochybně zasluhují spravedlivé a nadstandardní ohodnocení.

Bylo by ale pošetilé domnívat se, že firmy stojí jen a pouze na těchto zaměstnaneckých elitách. Každá firma je komplexní organismus, který potřebuje, aby byly spolehlivě zajištěny všechny nezbytné funkce – ať už je to např. výroba, finanční řízení nebo účtárna, zákaznický servis atd. Proto by bylo krátkozraké, pokud by firmy jednostranně preferovaly příslušníky takzvaných zaměstnaneckých elit na úkor řadových pracovních profesí.

Pro správné fungování firmy je potřebné dosáhnout v odměňování rovnováhy, vyvarovat se nesmyslných excesů, najít spravedlivé ocenění každé pracovní činnosti a profese ve firmě tak, aby ne-li všichni, pak alespoň velká většina zaměstnanců byla spokojená, měla motivaci odvádět kvalitní práci a firma jako celek dobře fungovala.

Zdroj: Právo, Antonín Jakubše

Staňte se žádaným zaměstnancem: