13.10.2015

„Tady je tesař, klempíř, zedník a ten, co otesává kameny, je kameník,“ opěvoval Jan Werich ve filmu Císařův pekař houfy řemeslníků. Dnes by zoufale žhavil linky, aby sehnal aspoň hrstku zručných podlahářů či kamnářů. Kde by se také vzali, když se dětem nechce do učení?

Mladým se nechce do montérek

Této matematické funkci se říká nepřímá úměra a názorně na ni narazíte třeba v okolí odborných učilišť. Zatímco v praxi se zoufale nedostává klempířů, pokrývačů nebo sklenářů a rok od roku jich ještě ubývá, do některých učebních oborů se zájemci příliš nehrnou. Spíš naopak – je jich pořád méně.

„Většina našich členů už oslavila padesátiny, někteří mají šedesát, dokonce i sedmdesát let. Přitom chybí mladí, kteří by po nich řemeslo převzali,“ potvrzuje Ladislava Dudková z Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů.

            Jen si představte, jak takový řemeslník v pokročilém důchodovém věku kmitá jako lasička po střeše, pokládá tam tašky nebo připevňuje okap. U vytržení z toho nebude nikdo: zákazník, jenž trne, že se mu mistr skácí na zem, ani samotný řemeslník, který by raději houbařil, rybařil a hrál si s vnoučaty.

 

Stovky cukrářů a žádný slévač

Mohlo by se zdát, že čeští řemeslníci za pár let budou následovat dinosaury a vyhynou. Chyba, stačí se podívat na čísla, která zveřejňuje Národní ústav pro vzdělávání: například loni nastoupilo do prvních ročníků učilišť přesně 37 299 nováčků. To není tak málo.

            Jenže rodiče dětem raději vybírají „lepší“ řemesla, chtějí, aby se z potomků stali automechanici, kadeřnice, cukráři. Těch se vyučí desítky a stovky ročně, zato na slévače, montéry vodovodů nebo tkalce nejde ani noha.

            Navíc když už se pár potenciálních sklenářů či kovářů najde, po vyučení jich stejně skoro polovina prchne od fochu pryč. „Někteří si udělají maturitu a studují dál, jiní raději jezdí s taxíkem nebo kamionem,“ povzdechne si Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy stavební a zahradnické v Praze na Jarově, odkud vycházejí budoucí instalatéři, klempíři, kominíci, tesaři či truhláři.

 

U piva a na pláži se práce neudělá

A jak to dopadne s těmi, kteří se rozhodnou živit rukama? Kdo poctivě pracuje, je zodpovědný a snaží se, může si za čas vydělat i slušné peníze. Každý ovšem není tak solidní, pracovitý a trpělivý. „Při sezení v hospodě se práce neudělá a dobrá pověst nezíská,“ shrne realitu ředitel školy.

            Však se také schopní řemeslníci, kteří například bodují v anketách jako Živnostník roku, musejí otáčet. Když se ozve zákazník, pracují od rána do večera, o víkendech, svátcích. Dovolená je kratochvíle, která se občas uděje, nikoliv však pravidlo.

            „Dílnu máme u domu, jsme stále na telefonu. Zákazníci za námi chodí klidně v neděli v poledne,“ líčí hostivařský kovář Jan Beran, jehož rodina obsluhuje kladiva a kovadliny už ve čtvrté generaci. Je to dřina, to je fakt, ovšem pak taková kovářská dynastie může klidně i po sto letech zálibně obhlížet práci svých předků.

 

Hledají se zruční strojaři a stavaři

Možná jste tedy začali uvažovat o tom, že by vaše děti mohly místo trápení na gymnáziu zamířit na učiliště. Mají-li ruce šikovné a umí se postavit k práci, stojí to za úvahu.

            Ale pozor, i učební obor se musí vybrat mazaně. První pomoc, již máte kdykoliv po ruce, najdete na webu www.infoabsolvent.cz. Tady jsou pohromadě informace o tom, jaké učební obory se kde učí, jak se přihlásit, i o budoucím uplatnění absolventů.

            A dozvíte se tu, že zaměstnavatelé hledají trochu jiné řemeslníky než kadeřníky nebo aranžéry. „Dobré uplatnění a šanci získat práci mají hlavně absolventi elektrotechnických a strojírenských oborů. Z analýzy inzerce vyplývá, že nejžádanější jsou zejména profese nástrojařů, soustružníků či elektromechaniků,“ připomíná Jiří Vojtěch, který má v Národním ústavu pro vzdělávání na starosti analýzy trhu práce.

            Jestliže to pro vás není příliš konkrétní vodítko, pak vězte, že například zkušení a šikovní soustružníci u číslicově řízených strojů si mohou měsíčně přijít až na 42 tisíc korun, podobně jako nástrojaři, autoklempíři nebo opraváři silnoproudých zařízení. Mimochodem, podle aktuálních údajů Informačního systému o průměrném výdělku si stejně protřelí taxikáři vydělají necelých 27 tisíc korun za měsíc, číšníci a servírky kolem 17 tisíc a třeba prodavačky v butiku do 24 tisíc.

 

Kolik si vydělají

 

Opraváři leteckých motorů 35 488

Střelmistři                34 426

Autolakýrníci             29 311

Nástrojaři                 29 040

Obsluha CNC strojů        28 725

Karosáři, autoklempíři    28 601

Instalatéři plynovodů      27 265

Slévači                   27 164

Kováři                    27 100

Svářeči                   26 023

Signalisti, výhybkáři, posunovači 25 512

Tiskaři                           25 017

Instalatéři vodovodů      24 948

Lakýrníci a natěrači      24 662

Elektrikáři               24 423

Zámečníci                 21 650

Skláři                    20 924

Traktoristé               20 498

Klempíři                  20 463

Tesaři                    20 455

Řidiči dodávek, taxikáři  19 438

Zedníci                   18 354

Mlékaři                   18 331

Poštovní doručovatelé     17 078

Prodavači                 15 878

Kuchaři                   14 912

Zahradníci                14 789

Pekaři, cukráři           14 550

Číšníci, servírky         12 436

Pozn: v Kč, průměrná hrubá měsíční mzda vybraných zaměstnání za 1. pol. 2015

Zdroj: Informační systém o průměrném výdělku (ISPV)

Zdroj: Test Dnes, M.Nová

Profese žádané na trhu práce - kurzy, zkoušky: