12.03.2014

ROZHOVOR Ivo Jupa, hlavní manažer projektu Národní soustava kvalifikací, vysvětluje, že člověk nemusí mít vždycky za sebou školu, aby mohl být považován za kvalifikovaného. Doklad o tom, co jsme se naučili, nemusí už dnes vydávat jen škola, kterou jsme navštěvovali po několik let. Ivo Jupa z Národního ústavu pro vzdělávání vysvětluje, že papíry můžete dostat i na dovednosti, které jste získali například praxí nebo od kamaráda. Stačí dokázat před tak zvanou autorizovanou osobou, že umíte. Dosud už to udělalo přes 6000 lidí.

LN   Je absolvent chemické průmyslovky, který dělal deset let správce počítačové sítě, spíš chemikem, nebo IT technikem?

 

            Určitě spíš IT technikem neboli ajťákem. Stejně tak jako automechanik, který se vyučil na Škodovkách 120 a od té doby to řemeslo nedělá, už dneska není tak docela automechanik.

 

LN   Někde jsem četla, že polovina lidí pracuje v jiné profesi, než na jakou se připravovali ve škole.

 

            Nevím, jestli polovina, ale je nezpochybnitelné, že velká část lidí dělá něco, na co nemají papíry ze školy. A i ti, kdo dělají to, na co papíry mají, si musí kvalifikaci průběžně doplňovat. Tím chci říct, že ti automechanici, kteří se vyučili na stodvacítkách a od té doby dělají automechaniky, se za ta léta museli de facto vyučit několikrát.

 

LN   Před časem vznikl v Národním ústavu pro vzdělávání instrument, který nabízí ještě jinou cestu k plnohodnotné kvalifikaci, než představuje škola. Jeho název - Národní soustava kvalifikací - sám o sobě nic moc neříká. Jde však o to, že se člověk může nějaké profesi naučit třeba od kamaráda, a pokud prokáže před tak zvanou autorizovanou osobou, že ji opravdu zvládá, dostane na to certifikát. Skvělé. Odkud ten nápad přišel?

 

            Ve světě existují kvalifikační systémy, zejména například Anglie nebo Austrálie je mají velmi propracované. V zásadě jde o trend, který není úplnou novinkou. Ale my se nacházíme rozhodně v dost pokročilé fázi. Řekl bych, že v rámci EU se rozhodně můžeme chlubit. Tady se od Marie Terezie tři sta let hrálo na to, že se člověk něco naučí v nějaké škole nebo v učení, dneska tomu říkáme počáteční vzdělávání, a že mu to pro život stačí. To si dnes už nikdo netroufne říkat. Všichni vědí, že pokud člověk pracuje od svých 20 do 65 let, počáteční vzdělávání a ta jeho „první kvalifikace“ mu stačit nemůže. Přesto se ale po tom prvním papíru všichni ze zvyku ptají, i když je jasné, že musí být starý třeba dvacet let. Národní soustava kvalifikací umožní, aby ten formální doklad byl aktuální a taky jednoznačný.

 

LN   Bavíme se ale o neformálním vzdělávání...

 

            Přesněji mluvíme o formalizování výstupů z jakéhokoli dalšího vzdělávání, které se může odehrávat kdekoli, tedy i mimo školu. Donedávna bylo formální vzdělávání spojené jen s tak zvaným počátečním vzděláváním, tedy tím školním. Člověk nemohl nikde jinde než v instituci zvané škola ten doklad vzdělávání získat. Teď vám stát formálně uznává i vzdělání, které jste získal i jinou cestou. Kde jste se to naučil, nikdo nezkoumá. Jen musíte prokázat, že to umíte.

 

LN   Když říkáte teď, znamená to od kdy?

 

            Zákon je platný od roku 2006, účinný pak od roku 2007. Tehdy začala fungovat soustava, která v té chvíli byla ale ještě úplně prázdná. Plnit se začala postupně.

 

LN   Tady bychom měli asi poznamenat, že než vám způsobilost k nějaké profesi uznají, musí být ta profese zapsaná v Národní soustavě kvalifikací. Teprve když ji v tom seznamu najdete, můžete se hlásit o ověření svých dovedností.

             Přesně tak.

 

LN   Kdo to bude ověřovat?

             Tak zvaná autorizovaná osoba.

 

LN   Kdo to je?

            Autorizovanou osobou může být firma, škola, jednotlivec. Kdyby byla v soustavě nějaká profese, která se týká žurnalistiky, autorizovanou osobu můžete dělat klidně i vy. Pokud si přečtete standard a řeknete si, že požadovaná kritéria na zkoušejícího jste schopna naplnit, víte, že tohle jste schopná zkoušet a garantovat, tak požádáte věcně příslušné ministerstvo, které z vás ve správním řízení udělá autorizovanou osobu. Pak můžete vyhlašovat zkoušky a dávat kulaté razítko.

 

LN   Vraťme se ale k seznamu kvalifikací, jež je možné doložit i bez předchozího formálního vzdělávání, tedy k tak zvané Národní soustavě kvalifikací. Jak se tam ta kvalifikace dostane? Někde jsem si přečetla, že se tam dávají jen profese, které si žádá trh.

            Víceméně je to pravda. Co bude v systému, je konsenzuální rozhodnutí převážně zaměstnavatelů a zástupců státu. Než se ovšem nějaký námět, co by mohlo být tou uznávanou kvalifikací, dostane do rejstříku, prochází to více než dvaceti formálními kroky.

 

LN   To je hodně. Jak dlouho to trvá, když se rozhodneme, že právě teď jsou potřeba například ti správci počítačové sítě?

 

            Trvá to asi tak deset až dvacetkrát kratší dobu než nové popsání, připravení a zavedení oboru v počátečním vzdělávání. Nemluvě o tom, že v tom počátečním vzdělávání, tedy tradiční škole, ještě tři až čtyři roky trvá, než tím nově zavedeným oborem projdou první absolventi.

 

LN   Na měsíce?

             Čtvrt až půl roku.

 

LN   Může s tím nápadem přijít i jednotlivec?

             Podnět může přijít od kohokoliv. Jen na základě jednoho podnětu se ale jeden z prvků národní soustavy nezačne vytvářet. Součástí tohoto podnětu musí být argumentace o relevanci té kvalifikace - o uplatnitelnosti kvalifikace, o jejím rozsahu na trhu práce, o tom, jestli a jak je pravděpodobné, že tuto kvalifikaci bude někdo chtít zkoušet a že se někdo bude chtít nechat vyzkoušet... Tyto první argumenty a odpovědi se musí objevit už v tak zvaném rodném listu kvalifikace. To je něco, co může vyplnit v podstatě kdokoliv. Ale už v tom rodném listu jsou otázky, co je to za kvalifikaci, jaká je její uplatnitelnost.

 

LN   Kde lze ten rodný list kvalifikace, jehož prostřednictvím chce člověk podnět podat, hledat?

             Na všech webových stránkách, které s Národní soustavou kvalifikací souvisejí. Například na www.sektoroverady.cz, dokument má název Formulář pro návrh nové profesní kvalifikace. Každý má možnost jej vyplnit a každý podnět se bude posuzovat. Ale je třeba říct, že drtivá většina rodných listů pochází od zaměstnavatelů a od sektorových rad, což jsou rady napříč všemi sektory ekonomiky. Sestávají ze zástupců hospodářských komor, Svazu průmyslu a dopravy a dalších zástupců zaměstnavatelů.

 

LN  Přišel už s nějakým nápadem jednotlivec?

             Ano, například paní, která je velmi aktivní v Asociaci aerobiku. Zjistila, že je tady Národní soustava kvalifikací a začala se zasazovat, aby bylo možné certifikovat i cvičitele.

 

LN   Kolik je k dnešku těch schválených profesních kvalifikací?

             Přes tisíc šest set je již v registru a další zhruba čtyři stovky se připravují a budou se v registru postupně objevovat.

 

LN   Stačí profesní kvalifikace prostřednictvím Národní soustavy kvalifikací například pro získání živnostenského listu?

             Jistě. V některých případech to možné je a jejich počet bude narůstat. Jsou živnosti, které nejsou volné, jsou nějakým způsobem regulované. U každé takové živnosti je vždy požadováno prokázání kvalifikace. Většinový požadavek byl do nedávna výuční list nebo vysvědčení. Teď se otvírá prostor pro to, aby žadatelé o živnostenský list mohli svoji kompetentnost prokazovat profesní kvalifikací Národní soustavy. Živnostenské úřady se na to začínají odkazovat. Ale je tu i další věc. Rekvalifikace se vždycky dělaly na to, co bylo akreditováno. Ale už asi dva roky se neakredituje nic takového, co by nevedlo k profesní kvalifikaci. Ta profesní kvalifikace se bere jako formální objednávka zaměstnavatelů. Nemá smysl, aby se někdo rekvalifikoval na něco, co zaměstnavatelé neřekli, že chtějí.

 

LN   Jestli tomu dobře rozumím, tak zatím lze získat tímto způsobem kvalifikaci tak na úrovni výučních listů. Už nějakou dobu se ale mluví o tom, že bude možné časem získat certifikát i na úrovni maturit a výš.

             Každá profesní kvalifikace je v systému zařazena do určité úrovně. Podle mezinárodně uznávaného systému jsou úrovně 3 a 4 (kterých je zatím v soustavě nejvíce) odpovídající našim výučním listům. Zároveň se ale v soustavě najdou i takové profesní kvalifikace, například lektor nebo auditor, které jsou přiřazeny do úrovně 7, což ve zmiňované mezinárodní stupnici odpovídá magisterskému studiu.

 

LN   Lektor nebo auditor musí mít ale nejspíš aspoň maturitu, ne?

             Co se pro tu kvalifikaci předpokládá, je napsáno ve standardu. Pokud zaměstnavatelé a tvůrci standardu vyhodnotili, že je k výkonu povolání třeba nějaké počáteční vzdělání, pak se to musí dodržet.

 

LN   My jsme na Národní soustavu kvalifikací dostali evropské peníze, že?

             Ona se tady ta Soustava jako zákon a koncept připravovala ještě dřív, než bylo možné nějaké evropské peníze získat. Z Unie byly placené dva projekty, první jako pilotní, který celou věc jako by osahával, od roku 2009 čerpáme z dalšího projektu, na rozvinutí té soustavy.

 

LN   Kolik?

             Zatím se utratilo asi 400 milionů korun.

 

LN   Co je na tom proboha tak drahé?

             Na celém projektu je nejdražší vytvořit ty kvalifikace a přesvědčit zaměstnavatele, vzdělavatele, úřady práce, ministerstva a všechny uživatele a tvůrce systému, že to má smysl - a že to není projekt, který v roce 2015 skončí, ale systém, který od roku 2015 bude normálně fungovat dál. Navíc tato druhá cesta ke kvalifikaci zřetelně napomáhá uvolnit zdroje, jimiž společnost disponuje, ale nemohla je využívat, protože tomu bránila předchozí pravidla.

 

LN   Budou na registr peníze i potom, co dotace skončí?

             To je, jako byste se ptala, jestli budou peníze třeba na střední školy. To je prostě dáno zákonem a ta potřeba lidí získat nějakou kvalifikaci, nějaký papír je evidentní. Navíc počet lidí, kteří něco takového každý rok řeší, je řádově větší než počet lidí, kteří každoročně vycházejí ze škol. Je jasné, že start a nahození stálo víc, než bude stát běžný provoz soustavy. Teď jde o to, jestli se tím stát bude dostatečně zabývat.

 

LN   Tu samotnou zkoušku a certifikaci si ale lidé platí sami, že?

             Ano. Nejlevnější přijdou tak na tisíc, tisíc pět set, ty nejdražší třeba na patnáct, možná dvacet tisíc korun.

 

LN   Má certifikovaná profesní kvalifikace mezinárodní platnost?

             Má stejnou platnost a kompatibilitu jako cokoliv jiného, třeba vysvědčení. Všechny standardy, které dneska děláme, se automaticky překládají do angličtiny, takže když se někdo prokáže nějakým standardem, zaměstnavatel i v cizině si z Národní soustavy kvalifikací zjistí, z čeho byl dotyčný zkoušen, co umí.

 

LN   Kolik autorizovaných osob máte?

             Teď asi osm set po celé republice.

 

LN   Dnes se hodně mluví o učitelích a jejich kvalifikaci. Dovedete si představit, že byste byli schopni vytvořit zkoušku, která by například učitelce, která učí dvacet let na prvním stupni bez vysokoškolského vzdělání, ten diplom nahradila?

 

            Dovedu si to představit velmi dobře. Pokud někdo řekne, že prokázání způsobilosti učit děti je možné udělat prostřednictvím profesní kvalifikace, tak je možné to připravit během několika měsíců. Národní soustava kvalifikací, to, jak je tvořena a k čemu může sloužit, je pro vámi zmiňovanou situaci tedy využitelný nástroj. Dokonce by se dalo říct, že je na to jako dělaná. Těch způsobů, jak současnou situaci s kvalifikacemi učitelů vyřešit, je ale bez pochyby celá řada. Který z nich ministerstvo školství využije, je na jeho zvážení. Důvody, proč to zatím ministerstvo nevyužilo, mohou být ovšem i relevantní. U té pedagogiky je totiž situace velmi specifická. Jak říkám: My vytvořili nástroj. Jak jej kdo využije, je na něm.

Donedávna žádaly živnostenské úřady výuční list nebo vysvědčení ze školy. Teď se otevírá prostor pro alternativní řešení.

Dovedu si docela dobře představit, že bychom vytvořili zkoušku, která by ten chybějící diplom učitelům s dlouhou praxí nahradila

Míč je na straně státu.  S nápady, které profese by se měly dostat do Národní soustavy kvalifikací,

přicházejí až na výjimky iniciativních jednotlivců většinou zaměstnavatelé, říká Ivo Jupa.

V případě učitelů by to musel být nejspíš stát.

 

Ivo Jupa (* 1966)

* Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK a stal se učitelem biologie a chemie. Několik let tuto pedagogickou profesi také vykonával. Titul MBA získal na Business School Nederland, která má pobočku v Praze.

* V letech 2004-2005 pracoval na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a podílel se na vyjednávání s Evropskou komisí o podmínkách, za nichž mohou být uvolňovány evropské peníze pro české školství a vědu.

* Nyní působí v Národním ústavu pro vzdělávání jako hlavní manažer projektu Národní soustavy kvalifikací.

 

Zdroj: Lidové Noviny, 11.3.2014, R.Kvačková