17.07.2015
Neustále máte pocit, že nestíháte. Připadá vám, že vaše práce nemá smysl. Špatně spíte a pořád jste podráždění. Možná je to tím, že jste v zaměstnání spálili sami sebe. Pojďme si říct, jak preventivně dobíjet baterky – a kudy ven, když už hoří.
Jedeme! Výkon!
Syndrom vyhoření, označovaný také jako „burnout syndrom“, se obvykle spojuje s pomáhajícími profesemi. Je pravda, že nejčastěji postihuje ty, kdo jsou v každodenním kontaktu s lidmi. Ve skutečnosti na vás však může dolehnout, ať děláte jakoukoliv práci. Obzvlášť pak tam, kde je velký tlak na výkon a není moc prostoru pro chyby. Vyhořet mohou zaměstnanci – ale také zaměstnavatelé.
Od nadšení k bezmoci
Nejde o nemoc. Spíš o psychický stav, který se rozvíjí pomalu a postupně, obvykle v důsledku pracovního stresu, frustrace, nedostatku odpočinku nebo špatných pracovních podmínek.
Ideály zmizely…
Nevyhoří člověk, který nikdy ani nehořel. Syndrom vyhoření vás ohrožuje nejvíce tehdy, pokud jepro vás práce velkou prioritou. Na začátku jste do práce zapálení – a nebo se prostě snažíte pracovat co nejlépe. Pak postupně ztrácíte ideály. Někdy si připadáte nedostatečně ohodnocení nebo máte pocit, že pracovním požadavkům prostě nemůžete dostát. Svou práci byste chtěli dělat podle svého nejlepšího svědomí, ale frustrují vás různé překážky, špatné podmínky, kolegové nebo klienti.
V další fázi už se vám zdá, že jste pod neustálým tlakem. Nestíháte. Máte pocit, že musíte neustále něco dělat, jenže tím spíš je vaše práce chaotická a děláte více chyb.
Protivní jste už i doma
A nakonec vás stres udolá. Pomalu a mnohdy nepozorovaně. Přejdete do rezignace a děláte jen to nejnutnější. Máte pocit, že to stejně nemá smysl – a tenhle pocit postupně prorůstá i do ostatních oblastí života. Jste vyčerpaní, podráždění, zklamaní, nesoustředění. Nechcete vidět lidi, nic vás nebaví a špatně spíte. Často začínají přicházet nemoci. Vyhořelé učitelky mluví cynicky o dětech, vyhořelé sestřičky o pacientech, vyhořelí prodejci o zákaznících.
Co proti vyhoření můžete dělat?
1. Sledujte signály, že něco není v pořádku
Našli jste v prvních odstavcích článku sami sebe? Syndrom vyhoření nepřijde z čistého nebe – vaše tělo, vaše myšlenky i vaše pocity vám vysílají varovné zprávy několik měsíců předem. Většina lidí je však neposlouchá, nebo má pocit, že situaci není možné řešit. Když na sobě začnete pozorovat některé z příznaků vyhoření, udělejte změny včas. Nenechte to být. Jde o vás a váš život.
2. Dělejte „zbytečné” věci a odpočívejte
Práce přece není největší prioritou. Bez vás se toho v zaměstnání možná zboří méně, než si myslíte. Nesnažte se být neustále produktivní – to je cesta do pekel. Jen odpočatý člověk může pracovat dobře, být tvořivý a chovat se k okolí příjemně. Dělejte někdy naprosto zbytečné činnosti. Takové, při kterých na nic nemyslíte. Právě tehdy (a stejně tak při spánku) v mozku běží nevědomé procesy. Rodí se nápady a přicházíte na řešení problémů. Často si můžete nad něčím zlámat hlavu, ale rozum chodí stále v kruzích. A najednou celou věc rozlousknete při pletí záhonu.
3. Umění říkat ne
Naučte se asertivně komunikovat, říkat okolí o svých obavách a potřebách – a hlavně odmítat. Ostatní na vás hodí jen tolik práce, kolik jí na sebe hodit necháte. Pomoci vám může nějaký kurz komunikačních dovedností nebo aspoň kniha (dobře se čte například Asertivně do života od Věry Capponi).
4. Neopouštějte kvůli práci přátele a koníčky
Dobré vztahy s druhými jsou jeden z hlavních faktorů, které pomáhají vyhoření předejít. Udělejte si čas na kamarády. Kromě toho, že si s nimi odpočinete, vás navíc mohou upozornit, že je toho na vás moc. Možná ještě dřív, než si toho všimnete sami.
5. Zvažte pomoc odborníka
Když už máte pocit, že je toho moc, nebojte se vyhledat pomoc psychologa nebo psychoterapeuta. Neznamená to nic jiného než, že si při řešení svých problémů berete k ruce zkušeného partnera nebo průvodce. Není to slabost. Naopak je to vlastně dost zodpovědné k sobě i ostatním.
6. Zatáhněte za záchranou brzdu
Je už skoro pozdě? Vyjednejte si dlouhou dovolenou. Opravdu dlouhou. Bez ohledu na to, že „to prostě nejde“. Když dostanete infarkt, ze dne na den v práci také nebudete a bude se to muset zvládnout. Pokud vám to jen trochu půjde, buďte k ostatním v práci otevření. Nejspíš nejste sami – lidé jen nejsou zvyklí o svých potížích mluvit.
7. Změňte práci
Je to radikální řešení. Ale v posledních fázích syndromu vyhoření už téměř jediné, které zaručeně pomáhá.
Zdroj: jobs.cz
Máte práci, ale cítíte, že to není ono?
