30.03.2015
Jen čtvrtina lidí v Severočeském kraji pracuje v oboru, který vystudovali. Pouze 30 procent lidí je se svou prací spokojeno, naopak 70 procent by ji nejradši vyměnilo za jinou. „Chtěli by, ale nedělají to. Jedním z hlavních důvodů je, že by nalezení jiné práce bylo obtížné,“ říká Aleš Křížek z Národního ústavu pro vzdělávání, který si zadal průzkum trhu práce a jeho výsledky teď zveřejnil.
Že Ústecký kraj je jedním ze dvou regionů s nejvyšší nezaměstnaností, je známá věc. Poslední čísla mluví o tom, že podíl nezaměstnanosti je tu 10,7 procenta, což znamená, že úřad práce eviduje 61 tisíc lidí. Méně už se ale oficiálně ví o tom, o čem hovoří vedoucí referátu a zprostředkování krajského úřadu práce Jiří Pánek: „Potřebujeme chuť našich uchazečů pracovat, tady je největší zakopaný pes. Ona moc není. Sociální systém naše klienty dobře chrání,“ podotkl Pánek s tím, že podle jeho zkušeností chce pracovat jen třetina evidovaných.
Dalším problémem kraje je nízká kvalifikace. Pouhá 2,5 procenta lidí mají vysokoškolské vzdělání, středoškolského dosáhlo jen 17,3 procenta. Zbytek má výuční list či jen základní školu. „Zaměstnavatelé říkají, že nejsou spokojeni s kvalifikací. A to ani u svých zaměstnanců, ani u těch, kteří práci shánějí,“ sdělil Jan Peška z Národního ústavu pro vzdělávání.
Nejvíc se zaměstnavatelé dlouhodobě ptají po absolventech technických oborů, shánějí především zedníky, tesaře, obráběče kovů či elektrikáře. Ačkoliv v kurzu jsou i učitelé, pojišťováci či obchodní zástupci.
„Největší přínos mají profesní kvalifikace hlavně v technických oborech,“ potvrzuje Jiří Pánek.
Jakkoli je ale poptávka po pracovní síle velká, stále panuje mimořádný převis nezaměstnaných nad volnými místy. Těch je v regionu aktuálně 4 034, lidí bez práce je zmíněných 61 tisíc. Přesto úřad práce vítá každého, koho se mu z evidence podaří vyslat do pracovního procesu.
K tomu slouží rekvalifikační kurzy, které s sebou ale nesou dva problémy. „Cílem je to, že když se člověk vzdělá, tak se s ním musí začít rychle pracovat. Když se zase nechá půl roku ležet, nikam už se mu nechce,“ podotýká Pánek.
Druhý problém je, že ne všechny rekvalifikační kurzy odrážejí skutečnou poptávku zaměstnavatelů.
Jedním z programů, který má ambici sladit nabídku rekvalifikačních kurzů se skutečnou potřebou zaměstnavatelů, je Národní soustava kvalifikací. Jde o registr profesních kvalifikací existujících na pracovním trhu, který spravuje právě Národní ústav pro vzdělávání.
Soustava také umožňuje zájemci získat osvědčení v té které profesi, jež je uznávané státem a slyší na něj zaměstnavatelé. „Hodnotí skutečné znalosti a dovednosti, nikoli cestu, která k nim vedla. Důležité je, jestli to uchazeč skutečně umí,“ poznamenal Peška.
V předchozím roce prošlo v Ústeckém kraji rekvalifikačními kurzy celkem 1 850 lidí, 216 z nich si zvolilo právě rekvalifikaci zakončenou zmíněným osvědčením. „Z průzkumů vyplývá, že v případě rekvalifikací, které jsou zakončeny zkouškou z profesní kvalifikace, je výrazně vyšší umístitelnost v zaměstnání,“ upozorňuje Aleš Křížek z Národního ústavu pro vzdělávání.
Absolventy těchto zkoušek vyhledávají i velcí zaměstnavatelé v kraji, mezi nimi třeba i ústecká Spolchemie. „Slibujeme si od toho srovnání a výrazné zvýšení celkové kvalifikovanosti zaměstnanců zejména v oblasti technické výroby,“ řekl personální ředitel firmy Petr Hetto.
Ambicí krajského úřadu práce je, aby práci našlo nejméně 60 procent absolventů rekvalifikačních kurzů.
Zdroj: MF DNES, Jan Horák, 27.3.2015